25. kapitola - Všechno nejlepší 2. část

21. března 2011 v 21:38 | Nina Carter |  Rváči
* * * * *
Bylo tu plno.
To se opravdu hodí.
Mezi popíjejícími a halasícími muži se občas hbitě propletly provokativně oděné dívky.
Osiřelé holky z Domu…
Jason Brewster všechny sledoval soustředěným zrakem, ale i tak u toho dokázal vypadat nedbale.
Jedna si ho povšimla a věnovala mu smyslný úsměv. Trvalo jen chvíli, než se objevila vedle něho.
"Hledáš někoho?" zeptala se a položila mu dlaň na paži.
"Vypadám tak?" pozvedl obočí.
"Vypadáš dobře," mrkla na něj a lehce uklonila hlavu na stranu, až jí přes oko spadla zcuchaná lokna.
"Pracovalas v Domě?" nechal lichotku vyznít do ztracena.
"Jo," přikývla s jistou hrdostí. "To jsem teda pracovala. Jsem Aileen."
"Vážně někoho hledám, Aileen. Možná bys mi mohla pomoct, hledám Hannah. Hannah Curwigenovou. Je tu někde?"
Lehce nakrčila nos. "Proč jí hledáš?"
"Trochu mě zajímá."
"Hannah?" podivila se naprosto upřímně. "Kašli na ni. Zůstaň se mnou, líbíš se mi. Jak se jmenuješ?" přivinula se k němu. Ačkoliv se držel zpátky, nepříjemné mu to nebylo, v té dívce bylo cosi mile dětského.
"Jason," odpověděl.
"Kašli na Hannah, Jasone," zopakovala a usmála se. "Podívej se pořádně na mě."
"Jsi velmi hezká," usmál se omluvně a oddálil jí od sebe. Jeho detektivní oko zachytilo vypárané očko na živůtku a utrženou krajku. "Ale nemám teď čas."
Zklamaně přimhouřila oči. "Nebude tě to stát moc," pokusila se ještě. "Když na mě budeš hodnej…"
"Opravdu nemůžu, Aileen," řekl Jason. "Ale kdybych se později chtěl vrátit, najdu si tě."
Povzdychla si. "No jasně," nevěřila mu. "Hannah je vedle u kulečníku," trhla bradou. "Aspoň ještě před chvílí byla."
"Díky," kývl hlavou.
Hannah skutečně našel opřenou o stůl potažený potrhaným, zeleným sametem. Zůstal v tmavém koutě opodál, tak, aby na ni viděl.
Sotva se opřel o zeď ramenem, vešla do zakouřeného sálu drobná postava zahalená do tmavě šedého šálu.
* * * * *
"Nevíš, co chceš, Ellen," konstatoval Danny.
"Nikoliv, já vím naprosto přesně, co chci," oponovala.
"Tak teda často měníš názor. Jak mám Wesleyho přesvědčit, aby spolupracoval, když to má být překvapení, jak jsi se před chvílí rozhodla?" rozhodil ruce. Ellen se k němu otočila, aby vzápětí zjistila, že za rozhorčenými řečmi se skrývá fakt, že se Danny nesmírně dobře baví.
"Danny!" snažila se ho okřiknout, ale neznělo to dostatečně příkře. "Prostě a jednoduše dohlédneš na to, aby to nepokazil, až ho překvapíme. Třeba aby na někoho nezačal řvát, případně nás neignoroval, neurazil se nebo neudělal něco dalšího ze svého arzenálu negativních projevů."
Danny na ni chvíli zíral beze slova. "A můj dohled si představuješ konkrétně jak?" zvedl husté obočí.
"Však ty už na něco přijdeš, Danny. Kdo jiný, než ty."
"To tedy děkuju za důvěru," zasmál se.
"Má důvěra pramení z nedostatku jiných možností," odsekla lehkým tónem.
Danny zůstal neschopen slova a nevěděl, jestli se má ohradit, nebo začít smát. Každopádně tahle energická a vtipná Ellen, která ho štípala satirickými poznámkami, u něj vyvolávala nečekané okouzlení.
Můj bože, nechci vidět, co na to řekne Wesley, pomyslel si. A nechci vidět, jak já dohlédnu na to, aby se zachoval slušně. Za téhle situace, v téhle době. Zabije mě, že jsem mu to zatajil.
"Jdi se podívat za Shakespearem, jestli něco nepotřebuje a když ano, pokus se mu s tím nějak pomoct," pokračovala Ellen zamyšleně. "Já se pokusím najít Annie a zapojit ji."
"Zapojit ji?" zopakoval Danny zvědavě.
"Ano, samozřejmě, jinak by to nebylo ono. Všichni se musí zapojit."
"I Flash?"
Znejistěla a mezi obočím se jí objevila vráska. "Dobrá, úplně všichni ne," uznala mírně neochotně. "Flashe necháme raději stát stranou."
"Chytrá holka!" usmál se Danny uznale. Zamračila se ještě víc.
"Nech si laskavě takový tón, ještě bys mě u toho mohl poplácat jako klisnu!"
Rozhodně nečekala, že se Danny se šibalským úsměvem natáhne a skutečně se jí pokusí plácnout přes zadek. Podařilo se jí uhnout na poslední chvíli, ve tváři výraz naprostého pohoršeného ohromení.
"Na tohle raději zapomenu, pane Larabi!" vydechla šokovaně.
"Ano, já vím," bavil se, ale při pohledu na její upřímné zděšení se snažil svoje pobavení ovládat. "Jdu za Shakem," řekl, když už nehrozilo, že se bude smát nahlas. "A přeju hodně štěstí v přesvědčování Annie."
To budu zcela určitě potřebovat, souhlasila s ním v duchu.
"O to ty se nestarej," předstírala hrdinství. "A drž Wesleyho dál od kuchyně!"
* * * * *
Margot Glaserová si otřela zpocené čelo rukávem, bylo vedro, plno a hlučno.
Právě stavěla na barovou desku plné sklenice piva, když se nevybíravě rozrazily dveře.
"Vítej, Gregu, nejspíš jdeš akorát z jedný hospody do druhý," přivítala ironicky příchozího muže v umatlané buřince a přehodila si přes předloktí vlhkou utěrku.
"Potřebuju rychle panáka, Margot!" prohlásil Greg a nejistými pohyby se vyšplhal na barovou židli.
"No no, nepřetrhnu se kvůli tobě!" zahučela Margot, ale sahala po láhvi. "Poslechni, seš nějakej bledej," prohlédla si ho podrobněji. "Nemáš už dost?"
Greg neodpověděl, dokud do sebe neobrátil první skleničku whisky. "Abych nebyl bledej!" otřel si hřbetem ruky knír. "To byste, lidi, museli vidět, co se právě stalo u Harolda!"
"Vždyť to povídám, že jde akorát z jedný hospody do druhý…" obrátila Margot oči v sloup. Gregovi Geesemu se ale povedlo upoutat pozornost ostatních.
"Přišla tam Beryl Lindsdayová, však víte, pracovala v Domě, byla to hrůza, vypadala děsivě…" rukou naznačil žádost o dalšího panáka. Margot vykonala pohyb jen automaticky, pohledem dál visela na Gregovi.
"Ta byla přece popálená, ne?" zamračila se a postavila skleničku před něj.
"Má jen polovinu obličeje!" přikývl Greg. "Strašný jizvy, nemá vidět jedno oko… přišla tam a začala z ničeho nic křičet na Hannah Curwigenovou, že je to její vina, že ona způsobila ten požár a že se za to bude smažit v pekle! Bože, vypadala, jako by sama vylezla z pekla… musela z toho všeho zešílet, křičela a ječela, dokud jí nevyvedli ven! Dočista, jako by se zbláznila," naznačil Margot, že hodlá pokračovat v rundách, ale ta ho tentokrát zcela přehlédla a vyměnila si významný pohled s Bobbym, který vystrčil hlavu z kuchyně.
Osazenstvo hospody se rozšumělo.
"Měli byste jí vidět," pokračoval Greg v mluvě i v naznačování rukou. "Není divu, že jí přeskočilo. Není divu… Hej, Margot, potřebuju další, víš, jak jsem šokovanej?!"
"Spíš nalitej! Nejsi tu sám!" odbyla ho Margot hrubě a zamyšleně si založila ruce.
* * * * *
Anne ležela na posteli s rukama založenýma za hlavou. Obuté nohy měla natažené a opřené o kovovou oprýskanou pelest. Sledovala trámoví na stropě a nenechala se vyrušit Elleniným příchodem, přestože slyšela klapat její podpatky už od přízemí.
"Dobré odpoledne, Annie," pozdravila ji Ellen. "Vidím, že nemáš nic na práci."
"Podle čeho jsi to poznala?" neodtrhla Anne oči od stropu. "Jsem naprosto zaneprázděná."
"Takže mě napadlo, že bych tě mohla nějak zaměstat," pokračovala Ellen nerušeně, posadila se na okraj židle a ruce složila způsobně do klína. "Mám pro tebe takový vcelku nenáročný úkol."
Anne přestala zírat do stropu a otočila se na Ellen. "Ty máš pro mě úkol? Co je to za blbost?"
Annie, dej ty příšerně špinavé boty z té postele, rozčiluje mě to," nakrčila nos Ellen, ale odpovědí jí bylo jen provokativní překřížení kotníků.
"Nemám náladu plnit žádnej tvůj úkol," oznámila Anne docela mírně, ale jednoznačně.
"Není to jenom můj úkol… zkrátka všichni něco dělají, tak bys také měla přiložit ruku k dílu."
"Jak to myslíš?" napřímila se Anne na loktech.
"Dárek pro Wesleyho. Má totiž narozeniny a chystá se taková malá…no, oslava je možná příliš silné slovo, ale v těchto podmínkách to snad bude to nejlepší, co je možné."
Anne už na posteli seděla. "Já asi špatně slyším!" konstatovala nevěřícně. "Ty ses zbláznila?"
"Nevím, proč bych se zbláznila," zvedla Ellen bradu a zatvářila se chladně. "Však tě neubude, beztak nemáš co na práci, tak prostě sežeň Wesleymu nějaký dárek, samozřejmě nikdo nečeká nic velkého vzhledem k tomu, kde jsme…"
Anne si opřela dlaň o tvář a stále nevěřícně sledovala zamyšlenou Ellen.
"Oslava bude probíhat k večeru, tak abys to stihla," pokračovala.
"Wesleymu dárek?!" zopakovala důrazně Anne.
"Ano, ale už jsem to nejméně dvakrát opakovala, takže…"
"Leda tak kopanec do žeber!" ušklíbla se Anne a praštila sebou zpátky na postel, až zavrzala zrezlá péra. "Nebo jed do jídla."
Ellen vzdychla. Samozřejmě, že nečekala nic jiného, ale ještě to nechtěla vzdát.
"Tady přece nejde o žádné osobní sympatie, jde o jakési rozptýlení atmosféry, kterou oslava vždy poskytuje, alespoň v mém případě."
Anne jí opět věnovala shovívavý pohled plný ironie.
Je to tak, pomyslela si. Tady nejspíš časem hrábne každýmu. Už to přišlo i na Ellen.
"Domnívám se, že i ty bys při vymýšlení dárku pro Wesleyho či jeho výrobě mohla nalézt jisté rozptýlení a zapomenout na… na všechny ty události ohledně… Kita a tak."
Modré oči, pozorující Ellen, se zúžily. "Mlč, jo?!"
"Vždyť mlčím," ujistila ji rychle, aby předešla hádce.
"Tady nikdo není zvědavej na žádnou… oslavu!" posadila se Anne znovu. "A Wesley už vůbec ne, co si myslíš, že ti na takovou blbost řekne, proboha! To čekáš, že ti bude děkovat a tvářit se vděčně nad našimi dary…?"
Představila si v duchu tu situaci a přišla jí docela směšná.
Možná bude oslava na Wesleyho počest ještě lepší, než kopanec do žeber! uvědomila si škodolibě.
"Je slušnost popřát všechno nejlepší tomu, kdo má narozeniny," oznámila jí Ellen.
"To jo," přikývla Anne. "Ale jen ty si kvůli tomu musíš uspořádat oslavu s dortem a hudbou i na místě, jako je to tohle," vstala z postele a zamířila ke dveřím.
"Kam jdeš?"
"Ven."
"Ale nezapomeň na ten dárek!" upozornila ji.
"Možná," připustila Anne neochotně a vzala za kliku.
"A náhodou tam bude i dort a hudba," sdělila jí ještě Ellen blahosklonně.
Anne zvedla oči v sloup a bouchla za sebou dveřmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Margaret Margaret | 21. března 2011 v 23:03 | Reagovat

To bude ještě zajímavý. Myslím, že ten dárek bude pěkný just, čím pěkně Wesleyho popotáhne za nos:-)
Chudinka Beryl... doufám, že Hannah za tenhle svůj čin pořádně zaplatí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama