27. kapitola - Krev není voda 3. část

23. června 2011 v 15:36 | Nina Carter |  Rváči
* * * * *
Milý Martine, Alexi, Dwaine a Mary!
Musela jsem vám napsat, abyste věděli, že jsem v pořádku. A to doopravdy jsem. Nechybí mi nic, kromě vás. Nemůžu napsat žádný podrobnosti, i když byste si vysvětlení zasloužili a pamatujte, že se ho jednou dočkáte. Je to trochu delší a víte, jak jsem na tom s psaním.
Jsem teď od vás hodně daleko, ale chci, abyste mi věřili, že dělám všechno proto, abychom nakonec byli spolu. Jen my.
Možná to všechno bude trvat dlouho, ale musíme to vydržet, vy, i já.
Jenom mi věřte.
Nikoho na světě nemám raději, než vás. Až to půjde, zase pošlu dopis.
Anne
Martin Duffer dočetl a rozhostilo se ticho. I když už text znal, protože si ho přečetl prakticky hned, jak dostal obálku do rukou, slyšel sám sebe, jak se mu třese hlas, když ta slova říká nahlas.
Bylo to, jako by mluvila sama Anne. Neuměl vyjádřit, co cítí, když čte její slova.
"Říkal jsem to!" prohlásil k ostatním sourozencům, když už bylo ticho dlouhé až moc. Zvedl k nim oči a uviděl, jak Mary objímá Alexe kolem pasu a tiskne se tvářičkou k jeho hrudi, jak Dwainovy stekly po ušmudlaném obličeji dvě slzy a zanechaly za sebou čisté cestičky. Sám Martin cítil, jak se mu kdesi mezi hrudí a hrdlem usadilo pohnutí a bojoval s ním.
Jsem už přece chlap. A ty nepláčou, ani dojetím, ani ničím jiným!
"Říkal jsem, že žije a že nás v tom nenechá!" řekl hlasitěji.
"Chci, aby se vrátila," popotáhla Mary.
"Píše to tam přece dost jasně, Mary," vysvětlil Alex. "Vrátí se hned, jak to půjde."
"Ale proč to nejde teď?" trvala na svém Mary. "Stejská se mi."
"Co myslíte, že chce dělat?" zajímalo Alexe. "Co má v plánu? A kde asi je?"
"Píše, že daleko," odpověděl Dwaine. "Jak se dostala daleko?"
"Všechno se dozvíme, slíbila to," poklepal na dopis Martin. "Důležitý je, že žije. Mluví pravdu a všechno dobře dopadne."
"Proč tomu tak věříš?" zamračil se Alex. "Skoro nic nevíme."
"Tak dost!" obořil se na něj Martin. "Píše, že to tak bude, tak to tak bude. Vždycky jí musíme věřit, máme společnou krev!"
"Jenom půlku," poznamenal Dwaine a natáhl se pro dopis. Byl si vědom, že by z toho moc nepřečetl, ale chtěl se ho aspoň dotknout.
"Ale tu lepší!" dodala Mary vážným tónem. Tuhle větu čas od času říkávala Anne a Mary se povedlo napodobit i její intonaci.
Z úst šestileté holčičky to znělo tak komicky, že se Martin upřímně rozesmál.
"Tu lepší!" zvolal radostně Alex a taky se smál.
"Tu lepší!" nezůstal pozadu Dwaine.
"Tu lepší," kývl Martin na smějící se sourozence a složil Annin dopis na ještě menší čtvereček, aby jej uschoval hluboko do kapsy.
Zůstane tam, aby si jej mohl přečíst kdykoliv bude chtít.
Dokud nepřijde další.
* * * * *
Ellen otevřela dveře a chvíli rozmrzele bojovala se studeným větrem, který se je pokoušel z druhé strany zase zavřít. Když konečně zvítězila a vyšla na vrzající zápraží, měla chuť se zase vrátit zpátky.
Nutně potřebuji zimní výbavu, jinak tu někde umrznu cestou z jednoho domku do druhého! pomyslela si. Raději ani v duchu nedomýšlela, jak by to vypadalo, kdyby nebylo září, ale třeba leden.
Přitiskla si k tělu kožešinovou deku, kterou nosila přes ramena místo plédu a nejraději by si do ní zavrtala celý obličej. Vítr jí divoce rozfoukal vlasy a zaclonil jí výhled, proto si až v polovině své cesty blátivým povrchem všimla, kdo jsou vlastně ti dva jezdci po její pravé straně.
Vrátil se Kit Angel a David Knife.
Kit vrazil otěže svého koně do rukou Davidovi a vydal se svižně směrem k Ellen. Cestou si jedním pohybem stáhl šátek, který mu chránil obličej před chladem a klobouk a široce se usmál.
"Ellen!" zvolal. "Jak se ti daří?"
"Dobré odpoledne," pozdravila zdvořile. Byl by to pozdrav ještě zdvořilejší, kdyby ovšem nemusela bořit nos do kožešinové deky. Nechápala, že Kit nechává chladný vítr bez povšimnutí, ačkoliv mu prudce pohazoval kudrnatými světlými prameny.
David na ni jen mávl a zamířil s oběma koňmi ke stájím.
"Kde je Annie? Nahoře?" obrátil Kit oči k oknům svého momentálně bývalého pokojíku.
"To jen těžko," odvětila Ellen. "Odjela jezdit ven s Angličanem."
"S Angličanem?" svraštil čelo Kit. "Proč?"
"Proč ne?" odpověděla mu Ellen otázkou, i když věděla, že to k dobrému vychování nepatří. "V tomhle počasí je to ovšem naprosté bláznovství lítat někde venku na koni, to tedy ano."
"Nevíš, kde můžou jezdit?" zeptal se s pohledem kamsi k bráně, odkud právě přijel. "Museli jsme je někde minout."
"Ne, to opravdu nevím," odpověděla Ellen poněkud příkře. Nejraději by rozhovor ukončila a ocitla se někde v závětří. "Les, pláně, kopce, les, pláně. Co já vím, co je tam na té straně venku, když mě sem vezli, měla jsem zavázané oči!"
Kit se na ni podíval, nejspíš, aby jí odpověděl, ale v tu chvíli ho víc upoutaly zvuky od přístupové cesty, tam, kde je brána pro koně a kudy i oni s Davidem před chvílí přijeli.
"Kite!!" zavýskla Anne a pobídla svého koně.
Ellen si nemohla nevšimnout, jak se Kitův výraz rozzářil, sotva ji uviděl a uslyšel. Jako by prostoupila celé jeho hnědé oči unavené cestou. Jako by viděl něco zvláštně krásného a ne Annie na koni ošlehanou podzimním větrem.
Ellen se teprve učila všímat si pocitů jiných a číst v nich. Tohle ale nemohlo být jasnější.
On ji má rád. Opravdu moc rád. A je úplně jedno, jestli jako bratr, nebo jako… něco jiného.
Annin kůň doklusal až k nim, ona přehodila nohu přes koňský krk, zachytila se boků sedla a přistála na blátivé zemi vcelku elegantním kotoulem vzad.
Bez rozpaků skočila Kitovi do rozpřažené náruče.
Ellen od jejich vítání stále neodtrhla oči. Cítila podivný smutek.
Annie toho spoustu ztratila, ale také získala. A co já? Ztratila jsem toho mnohem víc a nezískala jsem nic…
"Ahoj Kite, tak jste zpátky?" vrzly dveře a v nich stál usmívající se Danny Larabi.
Ellen ucítila zvláštní, slabé bodnutí u srdce. Podívala se na něj. Usmál se znovu.
Nebo ano?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Golden Fox Golden Fox | E-mail | 24. června 2011 v 12:03 | Reagovat

Dobré, opravdu moc dobré. Už se nemůžu dočkat, až tu bude další díl. Doufám, že to bude brzo, hodně brzo =)
Příběh, děj, postavy, jazyk, všechno se mi líbí. Myslím, že po dopsání to jen vytiskni a máš plnohodnout knihu. Jen nám pak dej vědět, kdy a pod kým vychází, abychom si ji mohli koupit a užít si příběh znovu.

2 Margaret Margaret | 24. června 2011 v 22:33 | Reagovat

Přečteno!! Vše bylo super, jako vždy. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Dneska jsem si užila rozhovor s Johnem. Snad budou další a najdou si k sobě cestičku. To bych si přála. O dalších mých vysněných cestičkách už víš;-)
Budu se těšit na další kapitolu.

3 Werana Werana | 28. června 2011 v 23:02 | Reagovat

Díky za nový díl! Chyběl mi tu jen Wesley. Zjišťuju ale, že číst to po kapitolách není tak úplně ono :-D Jako knihu bych ten příběh měla za dva dny přečtený, protože bych se prostě neodtrhla... Souhlasím s ostatními. Pokud/až ti to někdy vyjde knižně (a já bych ti to moc přála) tak si to určitě koupím ;-)

4 Salma Blanco Salma Blanco | E-mail | Web | 9. dubna 2013 v 19:40 | Reagovat

[3]: Přidávám se k Weraně - taky jednu tištěnou knihu beru - moc prosím!!! Zrealizuj to. Jsi fakt úžasná!!! Chystám se vydat vlastním nákladem svoji knihu, budeš-li mít zájem, písni mi, poreferuji ti, co všechno to obnáší a jak to jde, už to mám celkem dost rozjetý.
Tvoje knížka by šla na dračku!!!
Miluju tenhle žánr.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama