29. kapitola - Musíš se rvát 4. část

31. března 2012 v 2:12 | Nina Carter |  Rváči
*****
Danny se nepovažoval za žádného excelentního střelce a teď se mu navíc třásly ruce, nohu měl celou od krve a byl polomrtvý strachem o Wesleyho.
Přesto odhodlaně přitiskl tvář na studený kámen. Střílel z revolveru, i když věděl, že nemá moc šancí se s ním trefit, chtěl rozptýlit pozornost od Wesleyho a donutit ostatní střelce aspoň na okamžik zastrčit hlavy.
Střelba ustala, alespoň na krátkou chvíli a Danny zahodil prázdný revolver. Bylo obtížné najít vhodnou polohu na míření puškou, aby přitom neměl pocit, že mu někdo odtrhává nohu od těla, nicméně se o to snažil.
Někde opodál dvakrát štěkl revolver a ozval se výkřik z protější strany. Danny se v duchu zatetelil alespoň malou radostí.
Mířil.
"Kryju tě…" šeptal si pro sebe, aniž si to uvědomoval. "Kryju tě, brácho."
Přimhouřil jedno oko a vystřelil. Střela zasáhla ruku muže, který ležel na skalní plošině, Danny viděl, jak mu vyletěla zbraň a tak bleskově natáhl znovu.
Tentokrát ho trefil rovnou do hlavy.
Cítil jak se jeho rty roztahují do úšklebku podobného úsměvu.
Wesley mezitím skočil za keř, kutálel se a plížil po zemi, dýchal prach a snažil se pohybovat rychle. Skočil znovu a jedna z kulek mu zasvištěla přímo u ucha a odštípla kus kamene, Wesley dopadl a silně se přitiskl k chladné skále.
Zvuk kulky mu ještě dozníval v hlavě, svět jako by se mu na chvíli zhoupl a tak rychle zamrkal a snažil se zaostřit na své ruce.
Na jedné z nich měl ten malý barevný náramek od Anne.
Pořád jsem naživu. Pořád.
Snažil se dýchat pomaleji, vrátil prázdný revolver do pouzdra a vytáhl druhý.
Viděl dalšího tak třicet metrů od něj, kus jeho klobouku, obličeje zahaleného šátkem a podlouhlý stín hlavně. Neměl nejlepší úhel na zásah, přesto… střelil.
Jedna jeho rána zasáhla nepřítele vteřinu předtím, než to do něj naprala Dannyho puška.
Jo! zařval by Wesley nejraději radostí.
Krev se rozstříkla po mužových prsou i na skály kolem, jeho napjaté tělo se naklonilo a pak bezhlesně padalo ze skály, aby s tupým plesknutím dopadlo na cestu.
Jo! poskočilo Dannymu srdce.
Už zbyl jen jeden. Byl ukrytý na velmi výhodném a těžko dosažitelném místě, Wesley i Danny se nezávisle na sobě pokoušeli na něj vystřelit, ale kulka vždy jen planě prolétla a nezpůsobila žádnou škodu, jak se zdálo.
Musím nahoru, usoudil Wesley, přestože měl ruce rozedřené od skal a v revolveru jen dva poslední náboje, věděl, že jinou šanci nemá. Pokud to vzdá, můžou to oba dostat do zad, když se pokusí odtud Dannyho dostat. A Danny dole krvácel a on se nerad vzdával, obzvlášť, když mu srdce pumpovalo do žil opojnou směs vzrušení a strachu.
Vyrazil.
Snažil se být rychlý a tichý, dýchat úsporně a nemyslet na nic jiného, než na svůj cíl. Zbyl poslední, protože měl nejlepší úkryt - částečně krytý keřem, šikmým převisem skály i hromadou kamení byl téměř nezasažitelný odkudkoliv.
Počkej, až ti skočím do zad, ty hajzle!
Wesley měl téměř ideální místo, nehýbal se a vyčkával, nechával ho v nejistotě.
Pot mu stékal po čele a pálil ho do očí, přestože bylo pořád chladno, měl pocit, že muselo utéct nekonečně mnoho času. Tiskl hrudník k zemi a napínal zrak, vpředu viděl záblesky pohybu nepřítele, slyšel tlumené zvuky, ale pořád ležel.
Konečně se ozval výstřel zdola, Danny sice minul, ale dozvuk střely byl přesně to, co Wesley potřeboval, vymrštil se ze země jako šelma, přikrčený, napjatý a letěl vpřed.
Věděl přesně, jak to má proběhnout, ale něco se pokazilo. V poslední chvíli se muž otočil, Wesley uviděl jeho tvář zpola zakrytou šátkem a krempou klobouku, jako zpomaleně zahlédl udivený výraz v jeho šedých očích.
Muž bleskurychle obrátil brokovnici proti němu a vystřelil. Wesleymu nezbylo nic jiného, než sebou praštit o zem, sice u toho taky vystřelil, ale bylo to spíš instinktivní, než cokoli jiného. Minuli oba, Wesleyho štíply odražené broky neškodně do paže a do boku a tvrdě se udeřil do zátylku.
Svět se mu rozmazal a zastavil.
Měl by mu hlavou proběhnout celý život, ale neproběhlo mu hlavou absolutně nic, stačil jen zamrkat, jak se stále snažil zaostřit.
Cvaknutí prázdného zásobníku brokovnice znělo jako andělská hudba.
Wesley si pustil do hrudníku víc vzduchu.
"Kurva!" zaklel muž a kopl Wesleyho do pravé ruky, aby ho zbavil revolveru. Wesley nikdy netušil, čím si zasloužil to štěstí, že ho ten blb nevzal pažbou rovnou do hlavy, ale šel nejdřív po jeho ruce. Bolest zápěstí mu kupodivu pomohla se vzpamatovat.
Vzepjal se, hranou boty kopl protivníka z boku pod žebra a vzápětí už se váleli na zemi. Neřekli ani slova, jen těžce oddechovali. Wesley zahlédl záblesk čepele a rychlým pohybem zachytil ruku svírající nůž.
Už nemohl. Námahou se mu zatmívalo před očima, oběma rukama svíral mužovo zápěstí s nožem, který mu mířil doprostřed hrudníku. Cítil, že se nemůže nadechnout, viděl, jak se ostří pokaždé o pár milimetrů přiblíží.
Dívali se jeden druhému do očí z bezprostřední blízkosti, na jeden jediný okamžik Wesley pustil pravou ruku, aby držel celou protivníkovu váhu jen jednou paží.
Pravou sáhl k pasu a vrazil mu svůj nůž mezi žebra.
Jednou, podruhé, potřetí, pokaždé o kus výš. Muž krvácel, chroptěl a slábl.
Wesley zůstal několik dlouhých chvil bezvládně ležet pod krvácejícím tělem, ze kterého unikal život a teprve potom se pohnul, nadechl a odkopl ho.
Měl pocit, že ho bolí každý kousek těla, ale ani trochu mu to nevadilo. Ani si neuvědomil, jak rychle se dostal dolů a spěchal k Dannyho úkrytu.
Danny klečící na jednom koleni křečovitě svíral vybitou winchestrovku a málem ho praštil pažbou přes kolena.
"WESLEY!" vyjekl. "Proč se sakra neozveš?! Myslel jsem… bál jsem se…"
"Promiň!" omlouval se Wesley.
"Wesley, tys je všechny dostal?" nechal si pušku úlevou vypadnout z rukou.
"S tvojí pomocí," přiklekl k němu Wesley, aby se podíval na jeho ránu. "Šlo ti to dobře, brácho!"
I šátek už byl celý od krve, jen na jeho okraji svítila ozdobná iniciála WS, kterou tam vyšila Ellen Wesleymu k narozeninám.
"Nemůžu tomu uvěřit," přiznal Danny. "Akorát to má tragikomickej konec, protože se odtud stejně nedostaneme. Všichni jsou pryč a my nemáme ani koně," dodal unaveně, bledý z nedostatku krve. Wesley opatrně prozkoumal ránu a s potěšením zjistil, že kulka není uvnitř svalu, pouze mu potrhala nohu po okraji. Škrábnutí to bylo pořádné, ale stále to bylo jenom škrábnutí.
"Danny!" prohlásil Wesley důrazně. "Pamatuj si, že já tě dostanu vždycky a ze všeho. Vždycky! Takže teď sklapni a snaž se jen o jedinou věc - nevykrvácet!"
"Rozkaz," pousmál se Danny unaveně a neprotestoval.
Věděl, že je to pravda.
*****
Anne držela křečovitě hrušku sedla a stejně křečovitě zírala na své bílé klouby, jako by se už nikdy nemohla podívat na nic jiného.
Před několika týdny někdo její svět nečekaně přetočil vzhůru nohama, ale teď někdo její svět přetvaroval brutálními kopanci do malého, stísněného, bolavého tvaru.
Bolelo to, divně, tupě a neustále, bylo těžké v sedle jenom sedět, natož držet vzpřímená záda. Měla pocit, že jí každou chvíli vypadnou otěže z ochablých dlaní a ona se jen sveze ze sedla na zem, kde zůstane ležet a bude si představovat, že se nic z toho všeho nestalo.
Že nikdy neopustila ten pitomý Sugarhill.
Uvědomila si, že jí přece jenom nakonec bezhlesně sklouzlo po tváři pár slz. Nenáviděla se za to ještě víc.
Nemohla přestat myslet na Wesleyho a Dannyho. Prostě nemohla.
"Život není nějaká pitomá růžová zahrada," říkal jí Wesley ještě včera.
Není to nějaká pitomá růžová zahrada…
Sevřela otěže pevněji.
Wesley se mýlil, já nejsem rváč. Jsem nula.
Skoro slyšela jeho hlas.
"Život je boxerskej ring, jestli chceš zůstat stát na nohou, tak se musíš rvát!"
Nadechla se o něco silněji a přece jenom se pokusila narovnat ztuhlá záda. Kůň pod ní se pohupoval.
Musíš se rvát!
Otřela slzy.
Musíš se rvát…
Zvedla oči a podívala se na záda ostatních jezdců před sebou. A potom výš, do korun stromů. A potom ještě výš, kde probleskovala šedivá obloha.
Když musím, tak musím.
KONEC PRVNÍ KNIHY
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 golden fox golden fox | E-mail | 31. března 2012 v 22:09 | Reagovat

GENIÁLNÍ!!!!!!!!!!!!!

2 Margaret Margaret | 2. dubna 2012 v 19:27 | Reagovat

To je konec jaký jsem přesně čekala......bože bylo to skvělý, úžasný!!! Klobouk dolů. Doufám, že se v další knize zase sejdou:-)

3 XCHVA101 XCHVA101 | 15. dubna 2012 v 16:06 | Reagovat

Super.. Už se těším na další knihu..:)

4 Morigan Morigan | 16. dubna 2012 v 21:14 | Reagovat

Děkuji všem, co sem napsali. Nebyla jsem si jistá, jak zapůsobí konec a zrovna se nikomu moc nechtělo komentovat...:-/
Děkuju aspoň vám, budu se snažit začít druhou knihu brzy...

5 katja katja | Web | 18. dubna 2012 v 22:23 | Reagovat

Takhle to přece nemůže skončit!!! To nevydržím! (O: Mám z toho nakrajíčku... a hlavně nevěřím, že se pro ně Anne nevrátí. Že Ellen vůbec neprotestuje... Vím, že to nedává logiku, chápu, že obě by se měly držet Flashe, kvůli svým záměrům, ale přesně proto bych čekala, že tyhle dvě provedou něco nelogického, ale zato správného. Do háje! Co teď? to fakt musím čekat tááák dlouho! Super kapitola Morigan-úplně mě dostala, ale to je asi poznat z mého komentu... (O: tak ať se ti daří!

6 golden fox golden fox | E-mail | 20. dubna 2012 v 20:03 | Reagovat

tohle dílko jde jen chválit, chválit a chválit. Kdybych věděla tvoji adresu, tak ti pošlu i kytku, protože tohle si ji opravdu zaslouží. Ten konec byl prostě famózní, prostě palec nahoru, klobouk dolů =)

7 katja katja | Web | 7. září 2012 v 14:37 | Reagovat

Ahoj Morigan,
jen se chci zeptat, jestli zase někdy nepřibude nějaký nový díleček... ?
(O:

8 Morigan Morigan | 11. září 2012 v 21:45 | Reagovat

Ahoj, určitě ano :-) Původně jsem nechtěla pokračovat, dokud se nějak nehne s vydáním toho prvního, ale to zatím vypadá na dlouho, tak se do toho asi pustím :-)

9 Dianka Dianka | E-mail | 23. března 2013 v 21:25 | Reagovat

Prostě úžasné!!! Smekám před tebou.Prosím, prosím - vyšlo to knižně? Tuhle knihu MUSÍM MÍT!!!!
Díky a prosím tě - PIŠ!!!! Takový talent nesmíš nechat jen tak zahálet. Fakt.

10 Morigan Morigan | 25. března 2013 v 15:24 | Reagovat

Děkuju! :-)) Knižně to nevyšlo, snažím se o to, ale zatím to nikdo nechce vydat. Ale psát budu, ať je to jak chce, dokud to někdo čte! :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama