2. kapitola - Druhé šance 4. část

25. března 2013 v 15:19 | Nina Carter |  Rváči II
* * *
Anne ležela na balících slámy, zírala na pavučiny u stropu a žvýkala jedno stéblo mezi zuby.
Po včerejším překvapení ve vlaku jí zmodralo pravé zápěstí a při každém nadechnutí jí píchlo v boku a pořád ji trochu bolela hlava, ale raději by snesla ještě větší počet fyzických zranění, než myšlenky, co se jí honily v hlavě.
Myslela na matku. Stačilo by se zeptat Johna, prozradil by jí, kde teď je, ale ona to tak strašně nechtěla vědět.
Nebo chtěla?
Zahodila sežvýkané stéblo a strčila si do pusy další.
Pak také myslela na Wesleyho. Ráda by si namlouvala, že by to včera zvládla sama, ale věděla, že to není pravda. Byli dva, překvapili ji, měli zbraň a ona o svou přišla.
Což bylo vážně hloupý. Už se mi to nikdy nesmí stát, slibovala si.
Věděla, že by měla Wesleymu nějak poděkovat, ať se to její hrdosti líbí, nebo ne. Ať byl jaký byl, kryl jí záda a dělal to dobře.
On je dobrej parťák, uvědomila si. Je arogantní, zabedněnej, horkokrevnej a nesnesitelnej, ale dobrej parťák.
Ani s tím vědomím však nebylo jednodušší mu poděkovat.
Rázné kroky, které zaduněly po udusané podlaze stáje, jí vyrušily z úvah. Napřímila se na loktech a dívala se dolů. Odtud, z vrcholu naskládaných balíků slámy dobře viděla, že do stájí právě vešel Wesley.
No bezva. Aspoň to budu mít za sebou rychle, rozhodla se.
"Hej, Wesley!" zavolala na něj. Překvapeně se podíval po směru hlasu, nejspíš vůbec netušil, že tu ještě někdo je.
Sklouzla a seskočila ze slámy dolů, k němu.
Bolelo to.
"Annie?"
Když stála dole a podívala se mu do tváře, poznala, že je něčím znepokojený nebo rozrušený. Ať to bylo cokoliv, nejspíš si nevybrala nejvhodnější dobu pro jakýkoliv rozhovor.
Už ale neměla na vybranou.
"Skvělý, že jdeš zrovna tudy," plácla. "Něco jsem ti chtěla… říct."
"Říct?" podivil se. "O co jde?"
"Jen chci…" uhnula pohledem, ale přinutila se vrátit a podívat se mu do očí. "Jen ti chci poděkovat. Za pomoc… v tom vlaku a tak. Děkuju."
Tak a je to venku, zas tak strašné to nebylo.
"Poděkovat?" zopakoval, jako by se chtěl ujistit.
"Jo."
"Jo jasně," ušklíbl se a odvrátil se od ní. "To fakt nemusíš."
Byl ironický a ona vůbec netušila proč.
"No, asi si pořídím taky dva," prohlásila nenuceně. "Jako ty."
"Co dva?"
"Revolvery," kývla směrem k jeho pasu. "Je to praktičtější."
"To snad ne!" procedil skrz zuby tak zlostně, až se lekla.
No bezva! Existuje snad nějaká denní doba, kdy tenhle nesnesitelnej chlap není naštvanej??
"Co ti je?" zamračila se. "Já to poděkování myslela jen… upřímně!"
Popadla ho za rameno a tak ho donutila znovu se na ni podívat.
Díval se. Viděl její krk ovázaný šátkem a stále ještě mírně zarudlý nos, který začínal u kořene modrat a zlobil se.
"No jasně, že jo," sundal její ruku. "Ty totiž všechno myslíš upřímně a to je ten problém!"
"O čem to sakra mluvíš?" zírala na něj udiveně.
"Vždyť se na sebe podívej!" rozhodil ruce.
Nechápala ho o nic víc.
"Včera tě málem podřízli a málem zastřelili a jediný, na co myslíš je, že si musíš pořídit druhou bouchačku!" pokračoval.
"To je snad dobře, ne?"
"Dobře?! Vždyť je to úplně postavený na hlavu!" zvýšil hlas, až mimoděk ucouvla. "Neuvědomuješ si snad, v jakým nebezpečí jsi byla? Tys snad neměla strach, nebo co? Nemělo by tě to třeba aspoň trochu odradit?!"
"Hele, Johnovi jsi řekl, že jsme to zvládli dobře!" připomněla mu. "To jsi jako lhal?"
"Ne! Ano! Sakra, Annie! Kopla jsi mu do bouchačky, kterou na tebe mířil a přitom jsi měla na krku nůž, na co jsi myslela?? Přežila jsi to jen se štěstím, ty blázne!"
"Promiň, že jsem nevymyslela nic lepšího!" odsekla nasupeně. "Zřejmě nemám tvou genialitu! Dělala jsem, co jsem mohla za daný situace a o co ti sakra jde, vždyť to dopadlo dobře!"
"Jo, ale-"
Sám utnul načatou větu. Snad ani nevěděl, co chce přesně říct, věděl jen to, že se v něm všechny pocity doslova vaří.
"Víš co, trhni si!" doporučila mu a chtěla odejít.
Chytil ji za paži a stáhl zpátky. "Je to zvrácený, Annie, a víš proč?" přitáhl si jí blíž. "Protože tobě se to líbí! Tobě se líbí bejt holka na koni s bouchačkou, tobě se líbí střílet líp, než chlapi, tobě se líbí lámat jim nohy!!"
Na konci už křičel, její oči plné křivdy, nesouhlasu a zlosti jen kousek od svého obličeje.
"Co-!"
"Kdybys to celý dělala jen pro prachy, už bys tu dávno nebyla, jenže ty prostě nechceš skončit! Tebe to zatraceně baví a to je fakt zvrácený!"
Tvářila se, jako by mu chtěla plivnout do obličeje a chvíli se obával, že to doopravdy udělá. Věděl, že by měl mlčet, že tohle celé k ničemu nepovede, ale nervy pocuchané rozhovorem s Dannym mu to nechtěly dovolit.
"Sám jsi zvrácenej," sykla pohrdavě a vytrhla se mu ze sevření.
"Ty si fakt namlouváš, že ti pochybně získaný peníze budou stačit k tomu, aby sis mohla osvojit svoje sourozence? To jsi vážně tak naivní?"
Už byla na odchodu, ale tohle ji zastavilo. Obrátila se k němu a chvíli nevypadala naštvaně, spíš překvapeně.
"Jak tohle víš?" vydechla.
"Zaslechl jsem to," odpověděl.
"Zaslechl jsi to?! Řekla jsem to jen Kitovi!"
"Tak od něho teda vážně ne," ušklíbl se.
"Víš co, to je jedno!" mávla rukou. "Nemáš o tom ani páru!"
"Nikdy ti je nedají, když budeš bez muže, to tě nenapadlo? I kdybys měla sebevíc peněz!"
Podívala se mu do očí.
"Jasně, že to vím, ty blbče!" sykla. "Nabízíš se snad?" dodala s úšklebkem.
Nevěděl, co by jí na to řekl a tak jen zíral.
Hloupě.
Obrátila se k odchodu ve směru, kterým přišla, ale nakonec si to rozmyslela a vrátila se k Wesleymu, stále stojícímu na místě.
"Abys věděl, nejsem tak blbá, jak si myslíš!" vmetla mu do tváře.
"Řekl jsem naivní."
"Když se tak najednou staráš o moje blaho - což ti mimochodem nevěřím - tak poslouchej: já už muže mám!"
Vytřeštil na ni zrak.
"Cože??" zalapal po dechu.
"Kit se nabídl, že si na něj zahraje, když bude potřeba!" uzavřela triumfálně. "Dají nám je!"
"Ježíši, vždyť vy dva jste sourozenci, to je fakt… úchylný!" prohlásil rozhořčeně. "Přeskočilo vám?"
"Zmlkni!" odsekla. "Bude to jen jako, jsi hluchej?"
"Vy dva? Vy dva? Jen jako? Budete úžasnej příklad pro děti, to teda jo!" vysmál se jí.
"Ty!" strčila mu dlaněmi do hrudi, až se zapotácel. "Nemáš právo mě vůbec soudit, Wesley! Vždyť jsi mě unesl, proboha! Už jste mě použili, k čemu jsi chtěl, tak se o mě laskavě přestaň zajímat!"
Kéž bych mohl. Kéž bych jen mohl, zatraceně! zaúpěl v duchu.
"Nechtěl jsem, aby to vyznělo tím nejhorším možným způsobem!" prohlásil zamračeně. Lepšího pokusu o omluvu nebyl schopen.
"Všechno, co říkáš, vyzní tím nejhorším možným způsobem, Wesley!" strčila do něj znovu, tentokrát sevřenou pěstí a ránu docela pocítil.
"Co-"
"Ty se opovažuješ mě hodnotit! Já mám aspoň rozumnej důvod, ale ty?! Topíš se po krk v tý svojí pomstě, plácáš se v tom jako v bažině a taháš ostatní lidi dolů!"
"Tomu nerozumíš, Annie," ztuhl mu výraz.
"Tomu nerozumíš, Annie, nevíš o čem mluvíš, Annie!" parodovala ho. "No jasně, že ne a proč asi? Vím, proč to dělá John, vím, proč to dělají Šajeni, vím, proč to dělá Ellen nebo já, ale co za tu dobu vím o vás?? Dokážeš se akorát tragicky tvářit a mlčet, hrát si na anděla pomsty… co je to za hovadinu?? Vždyť se ani kolem sebe nedíváš, jestli náhodou netaháš ostatní do toho svýho marastu!"
Teď bylo na něm, aby se cítil šokovaně. A zasaženě.
"Já nikoho netahám do žádnýho mar-"
"Dannyho!" skočila mu do řeči. "Jsi tak zahleděnej do svý vlastní zabijácký pomsty, že tě ani nenapadne podívat se, jestli to Danny cítí stejně!"
Než se stihla znovu nadechnout, chytil ji pevně za klopy koženého kabátu, tak pevně, že ji skoro zvedl nad zem.
"Mezi mě a Dannyho se nepleť, ženská!" zavrčel varovně, až v ní hrklo. Dlouhou dobu už necítila ten svírající pocit bezmoci a počínající paniky, to uvědomění, jak je proti ní velký a silný, ale teď se zase kdesi v nitru probudil a ozval.
Pustil ji.
Opravdu ráda by na něj vykřičela, že chce domů a že je tady všechny nenávidí, ale nemohla. Nebyla to totiž pravda.
Obrátila se a odešla a Wesley ji tentokrát nezastavil.
* * *
Už po několikáté si zastrčila pramen vlasů za ucho, aby posléze ten samý vytáhla ven a zase znovu. Byl to nervózní a těkavý pohyb.
"Ellen, děje se něco?" zeptal se Danny opatrně.
"Co prosím?" obrátila k němu pohled. Opírali se o sebe, propletené ruce položené na Dannyho klíně, byli tak blízko, že mohl číst v jejích očích velmi zřetelně.
"Něco se stalo? Vypadáš nervózně," zopakoval.
Vzdychla a stiskla mu ruku.
"To kvůli tomu, co se včera stalo?" napadlo ho.
Krátce se nadechla. Teď to popře, usoudil v duchu.
"Ne, ovšem, že ne. Vždyť se vlastně nic nestalo," pokusila se dokonce o úsměv, ale povedl se jí jen napůl.
A teď to přizná, věděl Danny.
"Vlastně ano," prohlásila. "Ano, kvůli tomu."
Pousmál se, i když měl obavy, aby si to nevyložila špatně, ale obávat se nemusel, nedívala se na něj.
"Máš strach o Annie?"
"Jistě, že mám!" zamračila se, pustila jeho ruku a vstala. I když byla soustředěná na své pocity, dlaně jí instinktivně vystřelily k sukni a uhladily její látku. "Ta holka přitahuje veškeré blízké i vzdálené potíže."
"To nemůžu popřít," přiznal Danny.
"A taky mám strach o tebe!" přešla k oknu. "Trvá to dlouho, než dojedu do stanice a ještě déle trvá, než se nenápadně dostanu pryč, o cestě zpátky ani nemluvím. Někdy je to naprosto nekonečné!" pokračovala ráznými kroky ke dveřím a místností zase zpátky. "Celou dobu vlastně nic nevím, například teď jsem neměla ani tušení, že se něco ve vlaku přihodilo o to víc jsem byla šokovaná!" podívala se přímo na něj.
"Máš o mě strach?"
Sice by na takovou litanii měl říct spoustu jiných věcí, ale nemohl si pomoci. Ellen nebyla zrovna štědrá ve sdělování vřelých pocitů a i když o nich nepochyboval a dávala mu je najevo jinými způsoby, nedokázal si zkrátka nechat ujít příležitost.
Ellen to okamžitě pochopila a zrozpačitěla.
"Ovšem, že ano," uhnula očima. "Teprve včera mi došlo, že jsem se za poslední dobu nechala dost ukolébat a že se vám může stát něco skutečného. Chci tím říct, že se vám při každé akci může stát spousta skutečných věcí! Opravdu se nechci při dalším svém příjezdu dočkat nějakého nemilého překvapení."
Posunul se na posteli tak, aby na ní dosáhl a mohl jí vzít za obě ruce.
"Ale s tím rizikem jsme do toho vstupovali, El. Všichni."
"Ano, já vím," vytrhla se mu a věnovala mu silně rozčarovaný pohled. "Proto jsem o tom nechtěla vůbec mluvit, to tys to ze mě vytáhl, Danny Larabi!"
"Omlouvám se," zasmál se překvapeně.
"Tvoje nevinné pohledy ti nepomůžou," prohlásila a poodešla k oknu. Vstal a šel za ní, pomalu a tiše a stejně tak jí položil dlaně na oblá ramena.
"Je to tak, jak to je," řekl potichu. "Ale všichni jsou v pořádku a dál v pořádku budou, to ti slibuju."
Byla to jen slova, ale přesto na ni zapůsobila, i když to s upřímným přiznáním přisuzovala melodii jeho hlubokého hlasu.
"Dokud mi to neukážeš v křišťálové kouli, neutěší mě to," řekla, aby tu celou chvíli alespoň trochu odlehčila.
"Křišťálovou kouli nemám," přiznal Danny. "Ale můžu tě zkusit utěšit jinak."
Obrátil ji a něžně si ji k sobě přitiskl. Hlavou mu dosahovala k hrudníku, na který si položila tvář, nechala se objímat a zavřela oči.
Slyšela tlukot jeho srdce.
Jak je možné, že někdo tak nádherně voní a přesto nepoužívá žádnou kolínskou, přemítala omámeně. Poznala bych ho se zavřenýma očima jen podle vůně…
"…rozumíš, Ellen?"
Uvědomila si, že ho neposlouchala, ale nechtěla to přiznat.
"Danny, už o tom nebudeme mluvit," zaimprovizovala. "Máme tak málo chvil, kdy můžeme být spolu sami a já je nechci kazit nějakými paranoidními úvahami. Něměla jsem ti to vůbec říkat."
"Tak to zase ne," nesouhlasil. "Chci, abys mi řekla všechno, co mi budeš chtít říct. Cokoliv, El."
"To nezní špatně," zamumlala do jeho košile. Se zavřenýma očima vnímala jeho dlaň, která ji hladila po vlasech, pohrávala si s jednotlivými pramínky, obkreslila linii tváře a krku a pokračovala po paži.
Najednou ji na prstě zastudilo cosi malého a tvrdého.
"Co to…" otevřela oči a zvedla svou ruku k obličeji. "…znamená?"
Nikdy neviděla podobný prstýnek, byl upletený z drobných stříbrných drátků, s malým červeným kamínkem, kolem kterého byly vytvořené drobné špičaté paprsky, které vypadaly jako okvětní lístky.
"Nic to neznamená," odpověděl rychle, neboť si její otázku vyložil jinak. "Jen jsem tě chtěl něčím potěšit. Pochopím, když ho nebudeš chtít, je to docela špatná práce…"
Zvedla k němu hlavu, podívala se do jeho očí a skoro přestala dýchat. V očích měl zřetelně vepsáno, jak moc je pro něj tahle drobnost důležitá, i když se to snažil skrýt za ledabylý tón hlasu.
Pochopila, že je teď velmi důležité, co řekne.
"To jsi dělal ty sám?" zeptala se tiše.
"Ano," přikývl s omluvným úsměvem. "Nejsem v tom moc dobrej… tedy snad jen zatím. Možná nebyl nejlepší nápad darovat někomu svůj první výtvor," zavtipkoval.
Ellen mlčela a dívala se na prstýnek. Za svůj nedlouhý život měla na sobě spoustu šperků ze zlata i stříbra, s drahými kameny i polodrahokamy, dostávala je jako dárky, nosila je jako ozdoby k různým příležitostem… ale nikdy pro ni nikdo osobně žádný šperk nevyrobil.
Nikdy.
"Je krásný," řekla a slyšela ve svém vlastním hlase dojetí.
"Až bude po všem, vyrobím ti jinej," vzal ji za ruku. "Třeba dáš mým dárkům druhou šanci, tenhle zatím můžeš brát jen jako zálohu. Snad budu mít lepší možnosti, větší kámen, třeba se to do té doby naučím," zasmál se. "Můj táta uměl vyrábět nádherný věci. Doufám, že jsem po něm něco zdědil."
Stoupla si na špičky a přitáhla si jeho hlavu, aby ho mohla políbit.
Velmi pomalu a něžně, jako by se bála o něco křehkého, přitiskla své rty na jeho.
"Vypadá jako květina," zašeptala.
"Lilie," zašeptal v odpověď. "Když jsem byl malej, rostly všude kolem našeho domu… velký, červený lilie."
"Ráda si počkám na ten druhý," usmála se na něj. "Ale tenhle si nechám! Budou pěkně vedle sebe," natáhla před sebe ruku. "Dva prsteny jsou lepší, než jeden."
"Skromné děvče," zvedl Danny obočí.
"Já? Nikdy!" odfrkla si.
Zasmál se a přitáhl si ji zpět do náruče.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Morigan Morigan | 25. března 2013 v 15:34 | Reagovat

Omlouvám se, že je to na tolik částí, ale s tím blogem se vždycky nemůžu nějak dohodnout... :-/

2 Margaret Margaret | 25. března 2013 v 16:40 | Reagovat

Wes a Ann jsou fakt neskuteční. Oni to prostě neumí bez toho aniž by se pohádali:-( Snad se jim to jednou povede a konečně to bude bez strkanců!
Ta bitka ve vlaku se mi líbila, nevím co by jiného představoval, aby udělala. Byla to taková pěkná rychlá akce.
A Danny je prostě romantik, takový jaký má být.... jen ta hláška, že jsou dva prsteny lepší než jeden.....Mě trochu na konci rozhodila, ale co jsem měla čekat od Ellen:-D

3 Morigan Morigan | 25. března 2013 v 16:48 | Reagovat

Jednou se jim to určitě povede :-)

4 Margaret Margaret | 25. března 2013 v 17:18 | Reagovat

Jednou.... víš, že já od začátku chci aby jejich rozhovor proběhl bez menších a i větších konfliktů... A to už čekám docela dlouho:-/ Ale je fakt, že se mi to hašteření líbí, bez nich by to nebylo ono.   Ale tohle přepískli.

5 Golden Fox Golden Fox | E-mail | 25. března 2013 v 22:11 | Reagovat

Mě se to líbí. Mě se to vážně moc líbí. Snad v každé kapitole se stane něco, co nikdo z nás nečeká. Můsím říct, že mě i docela baví si na každou kapitolu počkat a přemýšlet, co se bude dít dál. Musím, ale říct, že se mi to ještě nikdy nepodařilo odhadnout. Takže klobouk dolů, protože já vážně netuším, co bude dál =)

6 Salma Blanco Salma Blanco | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 19:56 | Reagovat

Fantazie!!! Jako vždy. Jsem nadšená!!! Píšeš skvěle, čte se to jedním dechem, už se nemůžu dočkat pokračování.
Kam se hrabu se svým psaním...

7 katja katja | Web | 11. dubna 2013 v 0:07 | Reagovat

Aaaa super!
Jako vždy naprosto dokonalé. Danny je úžasný a Wesley a Anne... myslím, že psychologie postav je dobře propracovaná. pohnutky, vztahy, vyjadřování. Krásné, silné, občas trochu nejednoznačné... pokud ti tohle nevezme nakladatel, až to jednou budeš chtít vydat, tak to už fakt nevím, co by si představovali... (O: Už teď se nemůžu dočkat pokračování (O:

8 Morigan Morigan | 12. dubna 2013 v 11:25 | Reagovat

Děkuju všem, opravdu moc. Vždycky, když se zaseknu v psaní, čtu si vaše komentáře. A zase se odseknu :-)

9 Blanka Blanka | E-mail | 16. dubna 2013 v 21:35 | Reagovat

To bylo úžasné!!! Už se těším na další díly!!! Mám moc ráda příběhy s podobnou tématikou, ty tvoje jsou fakt skvělý. Škoda, že dneska tohle už moc lidí nepíše, vlastně vím jen o tobě a ještě jednom dalším webu - nevím, jestli ho znáte, ale vychází tam také něco podobného na pokračování. Snad se nebudete zlobit, ale udělám autorce trošku reklamu, ju? :-)
Je to www.salmablanco.blog.cz
Koukněte a porovnejte. Jsem zvědavá, jak to dopadne tady i tam.
Tak Morigan - piš!!! To napětí, co bude dál, mě zabíjí :-D

10 Morigan Morigan | 17. dubna 2013 v 15:42 | Reagovat

Reklama vůbec nevadí, hned jsem se tam mrkla taky a začetla se! :-) Jen ať je nás píšících co nejvíc...

11 Salma Blanco Salma Blanco | E-mail | Web | 26. dubna 2013 v 20:27 | Reagovat

Morigan, moc ti děkuji za komentář na mém blogu. Stejně si myslím, že píšeš líp, než já. :-)
Říkáš, že se ti líbí moje stránky, musím se přiznat, není to moje dílo, já toto nezvládám, ale prostě jsem natrefila na blog Valin a nadrzo ji požádala, aby mi udělala layout na můj blog. A to co jsi viděla, je výsledek. Je to úžasné, viď? Já sama jsem z toho paf.
Koukni na její blog http://valin1.blog.cz/
Vůbec tu holku neznám, ale je prostě skvělá, když budeš chtít, klidně se na ni obrať, určitě pro tebe taky něco udělá. :-)
Nemám na tebe žádný kontakt, tak promiň, že to píšu takhle do komentáře.
:-)
Tak ještě jednou díky!

12 ciculky ciculky | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 22:19 | Reagovat

Tuhle kapitolu jsem si opravdu užila. Nejenže mě hodně baví dialogy mezi Wesem a Annie, kteří jsou do sebe zcela jistě zakoukaní a pořád jim to nedochází, ale mám ráda i Dannyho, který má nejen svoje speciální nápady, ale je i tak sexy...:-) Taky se mi líbí, jak se Ellen proměnuje. Sice se pořád někdy objevuje ta rozmazlená dědička, ale je hodně prošpikovaná takovým dobrým suchým humorem. myslím, že se pro ni skvěle hodí role dámy vyvolávající paniku ve vlaku, podle mě je to skvělý nápad:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama