4. kapitola - Jen teď (2. část)

13. června 2013 v 0:32 | Nina Carter |  Rváči II
* * *
"To snad není pravda, když už konečně přestane pršet, tak se udělá mlha," postěžovala si Ellen.
"Mlha je krásná," odvětil Danny. Ellen zvedla hlavu a obdařila ho jedním ze svých skeptických výrazů.
"Danny, ten tvůj podivný optimismus opravdu nezná hranic!" prohlásila.
"U tebe si nejsem jistý, jestli je to pochvala, nebo výtka," mrkl na ni.
"Ne?" podivila se. "Tak se znovu zaměř na tón mého hlasu."
"Na to jsem pořád zaměřenej," ujistil ji.
"Vztahuje se tvůj optimismus i na Wesleyho a Annie?" zeptala se s mírnou obavou.
"Jasně, že jo," položil ji ruku kolem pasu. "Nebo si taky myslíš, že ji Wesley někde uškrtil a pak zakopal?" zeptal se ironicky a neovládl se, aby se přitom nedíval na Kita.
Ten před chvílí přicválal hustou mlhou směrem od Oakbellu, hladový a ještě rozlícenější, protože sotva viděl na čumák svého koně, natož aby ještě někoho hledal.
"Ovšem, že ne!" založila si ruce. "Do téhle mokré země?"
Danny se pobaveně zasmál a políbil ji na vršek hlavy.
Mlha působila zvláštním dojmem, že jsou někde sami, v jiném světě. I zvuk se nesl jinak a vzduch byl vlhký a hustý.
Netrvalo to dlouho, mlha rychle řídla, ale i tak se Anne s Wesleym vynořili jako přízraky odnikud.
"Vida, kdo se ukázal," prohlásil Spencer. Z mlhy byl poněkud nervózní a ve střehu, takže si jich všiml hned.
Anne si odkašlala.
"Ahoj," řekla pak neutrálně všem. Snažila se chovat jako vždy, ale nějak zapomněla, jak takové chování vypadá.
Mlha přesně vystihovala její momentální stav, líbila se jí. Jenom by mohla být ještě hustější, aby se nemusela nikomu dívat do tváře.
Kit vyskočil na nohy, sotva uslyšel její hlas. Ne, nejspíš doopravdy nevěřil, že by jí Wesley Shane nějak fyzicky ublížil, ale když jí tam viděl stát živou a zdravou, přece jen se mu ulevilo.
"Annie, zlato!" objal ji pevně. Trochu překvapeně objetí opětovala.
"Kite… ahoj."
"Jsi v pořádku?" oddálil ji od sebe, aby se jí mohl podívat do obličeje.
"Já? No jasně, proč bych jako nebyla?" uhnula očima.
"Bylas pryč celou noc!"
"To ty taky," namítla. "Jenom jsme se schovali před deštěm."
Pevně doufala, že to zní normálně.
Usmál se na ni, ale nebylo to moc upřímné. Wesleyho přítomnost ho v tuhle chvíli iritovala víc, než obvykle, i když nic nedělal a vlastně ani nemluvil.
Kit měl ale pocit, jako by vlezl do nějaké soukromé energie mezi ním a Anne, jako by se mezi nimi odehrálo něco důležitého.
Nelíbilo se mu to.
"No tak, když už se Kit konečně uklidnil, tak se můžeme usušit a najíst, co myslíte?" řekl John s mírným úsměvem, ale ke Kitovým uším dobře dolehl osten skrytý v jeho slovech.
Stiskl zuby a raději mu neodpověděl.
Anne si v duchu oddechla a hned zamířila k ohništi, zatímco Wesley se obrátil k Dannymu a ignoroval Kitovy pronikavé pohledy.
"Kde máme věci? Měl bych se převlíct," prohodil.
"Támhle," ukázal Danny. "Tys šel jen takhle nalehko?" podivil se, když se Wesleyho prohlédl. "Jen v košili?"
"Jo, šel."
"No tak to-"
"Jsem blbec, jo já vím," doplnil si Wesley sám. "Ještě něco?"
"Ne, asi ne," odtušil Danny a trochu zmateně mu pokynul do mlhy, směrem k jejich věcem. Wesley ho následoval, ale nedokázal odolat pokušení, aby se alespoň jednou neohlédl směrem k ohništi.
* * *
Slunce se z ničeho nic vynořilo z mraků a začalo hřát tak, až z mokrých plachet začala stoupat pára. I mlha mizela a začalo být jasné, že po deštivé noci všechny čeká jasný den.
Anne přivírala oči a nastavovala paprskům tvář, bylo to příjemné.
"Annie! Neudržíš to chvilku na jednom místě? Jak se mám podle tebe asi učesat?" nakrčila Ellen nos.
Anne vzdychla a ruce, ve kterých držela Ellenino nevelké zrcadlo, pozvedla trochu nahoru.
"Češeš se zbytečně, za chvilku pojedeme na koni," namítla Anne.
"Češu se pro svůj dobrý pocit," vysvětlila Ellen. "Což ty asi nemůžeš pochopit. Když už jsme u toho, potom ti také zapletu vlasy, vypadáš dost… rozcuchaně."
Anniny ruce poklesly o notný kus.
"Annie, to děláš schválně!" obvinila ji Ellen dotčeně. "To snad není možné."
"Víš o tom, že jsi docela otravná, El?"
"To je možné," odtušila Ellen a zapíchla jednu z vlásenek na správné místo. "Ne všichni totiž spali v suché posteli, jako někdo, takže se pak mohou jevit otravní."
Anne si odkašlala, jako by jí něco uvízlo v krku.
"Spala jsi na posteli, ne?" zvedla Ellen oči.
Anne se nadechla, ale už nevydechla. Najednou absolutně netušila, jak má na Elleninu nevinnou otázku odpovědět a místo toho, aby se jí v hlavě objevil alespoň nějaký nápad, vybavila si skutečné místo svého spánku.
Do všech detailů.
"Hm," dokázala ze sebe nakonec vypravit a sklonila hlavu, aby nebylo vidět, jak se jí do tváří nahrnula krev.
"Tak vidíš," věnovala se Ellen naštěstí svému obrazu v zrcadle. "Nakonec jste na tom s Wesleym vydělali."
"Hm…to jo," zamumlala Anne a sklonila hlavu ještě níž, aby zabránila touze vyhledat Wesleyho očima.

* * *
Danny rozprostřel plachtu po zemi, aby uschla, než ji bude balit a usmíval se. Nečekaně rozjasněný den mu způsoboval dobrou náladu, ale ani trochu se mu nedařilo přenést ji na Wesleyho.
"Co je ti?" zeptal se ho po chvíli. "Tváříš se divně. Vypadáš, jako bys měl kocovinu."
"To asi mám," uvědomil si Wesley.
"Co?" podivil se Danny. "Wesi, to byl vtip."
"Neboj, jsem v pohodě," ujistil ho Wesley, ale přímému pohledu do očí se vyhnul. Danny si jeho prohlášením vůbec nebyl jistý, ale raději do toho víc nešťoural. Kradmému pozorování svého přítele se však přece jen neubránil a když viděl, že Wesley dvakrát naprosto nesmyslně přerovnal svoje zavazadla a poté je zase vybalil, usoudil, že jeho kocovina bude vážnější, než se zdá.
"Balíte?" ozval se za jejich zády Kit, který se tam nečekaně objevil.
"Jo," obrátil se k němu Danny. "A sušíme."
Kit stiskl rty, což možná mělo být cosi jako úsměv, ale v tom případě se mu to moc nepovedlo.
Wesley si ho nevšímal, ale Kit k němu zezadu přistoupil a popadl ho za rameno.
"Máš chvilku?"
"Ne," ušklíbl se Wesley pohrdavě a ramenem uhnul.
"Pokecáme, Shane!" ignoroval ho a chytil ho oběma rukama pevněji.
Wesley se rychle z pokleku napřímil v celé své výšce a jeho ruce při tom prudce odstrčil.
"Řekl jsem ne!" zavrčel.
"A já jsem zas řekl, že pokecáme!"
"O co jde?" nechápal Danny.
"Danny nás nechá, že jo?" řekl Kit, ale na Dannyho se nepodíval, měl spoustu práce s tím, aby pohledem propaloval Wesleyho.
"Co?" zatvářil se Danny zmateně. "Ne! Stalo se sakra něco?"
"Nech nás," kývl Wesley nakonec.
"Tak fajn!" rozhodil Danny ruce a obrátil se k odchodu. Ještě se sice několikrát otočil, ale nechal je být, jak si přáli. Zamířil k dívkám s očekáváním, že jejich společnost bude rozhodně příjemnější.
"Ahoj, krásky!" usmál se na ně.
Dannyho hlas byl jeden z mála důvodů, proč by Ellen chtěla zvednout hlavu od svého vlastního obrazu.
"Danny," usmála se také.
"Hledám si lepší společnost," políbil Ellen na tvář.
"Ach, Wesley není dobrý společník?" zažertovala.
"Teď zrovna ne," řekl Danny. "Obzvlášť, když se k němu přidal Kit a rozhodli se, že si budou krátit chvíli vzájemným vyhrožováním. Což vážně není příjemná společnost, protože Kitovi od rána hrabe a Wesley má kocovinu."
"Cože??" vyskočila Anne na nohy, zrcadlo jí vyklouzlo z dlaní a dopadlo na vlhkou zem.
"Proboha, Annie!" vyjekla Ellen. "To se mi snad jenom zdá!"
Anne si jí nevšímala, upírala zrak na druhý konec tábořiště, kde stál Kit s Wesleym. Sice odsud neslyšela ani slovo, ale jejich držení těla prozrazovalo spoustu negativních emocí.
"Je možné, aby někdo střílel tak dobře jako ty a přitom byl naprosto nešikovný?" prohlásila Ellen zoufale a zvedla ze země zrcadlo s rozvětvenou prasklinou uprostřed. "Neubylo by tě, kdyby ses alespoň pokusila o nějakou omluvu!"
"Co?"
"Annie!"
"Ty přece vůbec nepotřebuješ zrcadlo," přiklekl si k ní Danny a objal ji. "Vypadáš vždycky dokonale."
"Ty jsi tak milý," políbila ho Ellen na tvář. "I když lžeš."
"Danny, musíš tam jít!" nebrala Anne na jejich romantickou chvilku ohledy.
"Proč?" podíval se na ni udiveně. "Vykopli mě odtamtud."
"Nechci, aby se zase poprali," přiznala.
"Jak to myslíš zase?"
"Nijak!"
"Z nás dvou jsi ty ta, která umí rozhánět rvačky," připomenul jí. "Ještě si to pamatuju," poklepal si na svoje koleno, před časem naražené od pažby její winchestrovky.
"Vtipný."
"Proč by se vlastně měli chtít poprat?" zadíval se na ni pátravě a poprvé ji ve svých úvahách zahrnul mezi osoby, co se dnes chovají poněkud zvláštně.
"Co já vím!" odsekla útočně a dál sledovala ty dva. Vydat se k nim se ale zatím neodvážila, i když se snažila na dálku odezírat, co asi říkají. Pochopila však, že se jí to nepovede.
Bože, ať se to netýká mě! modlila se v duchu.
"Co chceš?" vyjel Wesley nepřátelsky.
"Kde jste byli celou noc?"
"Co je ti do toho?"
"Tak kde?"
"Zůstali jsme v hostinci," zalhal Wesley.
"Lžeš, tam jsem vás hledal!"
"Opakuju: co je ti do toho!"
"Víš co, poslouchej mě," ušklíbl se Kit napjatě. "A dávej dobrej pozor, nebudu to opakovat. Řeknu to jenom jednou."
"To se mi jako chystáš vyhrožovat?" pochopil Wesley. "Nezájem, Angele," odvrátil se od něj.
Kit ho vztekle zachytil za paži, Wesleymu ovšem další nechtěný dotek zvedl tlak.
"Sundej ze mě ty pracky, nebo přísahám, že ti je urazím!" zasyčel. "Jsi poslední člověk v okolí, se kterým se chci o něčem bavit!"
Kit polkl. Wesley v něm probouzel ty nejhorší pocity, jakkoli to bylo iracionální, měl chuť ho sevřít pod krkem, ale snažil se ovládat.
"Drž se od Annie dál," procedil skrz zuby. "Jestli zjistím, žes jí ublížil, budeš toho neskutečně litovat!"
Wesleymu překvapeně zacukalo obočí.
"Co to meleš?"
"Mám ti to zopakovat?" nabídl Kit.
"Máš dojem, že by došla k nějaký újmě?" mávl rukou směrem, kde tušil Anne. "Připadá ti, že jsem jí něco udělal?" ohradil se rozhořčeně, ale kdesi v útrobách mu zatrnulo.
"Myslím tím jakkoli ublížil, Shane, jakkoli! A já to zjistím, to si piš!"
Kit se k němu naklonil, ale Wesley neuhnul, jen zaťal čelisti.
"Nebo co? Vyzveš mě na souboj?" ušklíbl se zle.
"Nebo tu končíš, to se můžeš vsadit. A to by tě mohlo kurva mrzet, protože bez tohohle všeho si můžeš o tý svý velkolepý pomstě leda tak snít!" strčil ho zaťatou pěstí do hrudníku.
"Velí tu Flash, ne ty!" oplatil mu to Wesley.
"Já jsem-"
"Co, korunní princ?" vysmál se mu Wesley. "Jsi směšnej. O co ti sakra vlastně jde?!"
"Nepřibližuj se k ní. Nepotřebuje tě a ty nepotřebuješ ji, hrabej si na svým písečku a ji z toho vynech, rozumíš mi dobře, Shane?"
Wesley se mu zkoumavě zadíval do zlostí přimhouřených tmavých očí.
"Ty…" zamračil se ohromeně, znechucen náhlým zjištěním. "Ty ji pořád chceš, ty prasáku!" vydechl.
"Cože?? To ne… ne!"
"Proboha, ty jsi úchyl!" odplivl si Wesley.
"Drž hubu!" popadl ho za límec Kit. "Vůbec tomu nerozumíš, ona je moje sestra-!"
"Tak si to hlavně nezapomeň často opakovat!" doporučil mu Wesley s ironickým úšklebkem.
"Říkám drž hubu, ty idiote!"
"Hej!" zvolal Spencer. Když chtěl, byl jeho zvučný hlas slyšet do širokého okolí. Nikdo ho nemohl přeslechnout. "Přestaňte se tady naparovat jak jeleni v říji! Za chvíli se můžete začít oťukávat parohama!"
"Klid, Spenci, oni si jen měří, kdo má větší ramena," poznamenal Shakespeare.
Za jiných okolností by to Anne dost pobavilo, ale v tuhle chvíli měla pocit, že svůj smysl pro humor nadobro ztratila.
"A pojďte sem, John nám chce všem něco říct!" pokračoval Spencer autoritativně a ty dva nepřátelské pohledy, které se na něj upíraly, ho vůbec nerozhodily.
"Uhni!" sykl Wesley a Kita odstrčil, aby si uvolnil cestu. Kit o něj alespoň zavadil ramenem.
I když bláto na zemi statečně usychalo, přece jen nebylo příjemné sedět na zemi, proto u vyhaslého ohniště všichni spíš postávali.
Dívali se na Johna, byli zvědaví, co jim chce sdělit. Z jeho tváře nešla žádná nápověda přečíst, jako obvykle.
"Mám na tebe otázku, Ellen," obrátil k ní své modré oči.
"Ovšem," odpověděla s mírným překvapením.
"Víš něco o tom, že by měl Marten nějaké děti?"
"Děti?" podivila se. "Ne, nikdy neměl žádné děti. Žádnou rodinu. Na to je zřejmě příliš sobecký."
"Má syna," řekl John a pousmál se levým koutkem úst.
"Prosím?" zasmála se Ellen nevěřícně. "Ne, to je omyl, nemá žádného syna."
"Jmenuje se Henry Jacobs, je mu osmnáct let a pracuje u Martena," otevřel John přeložené papíry, které držel v ruce a vytáhl fotografii, kterou obrátil k ostatním. Díval se z ní pohledný mladík s kratšími, vlnitými vlasy, které vykukovaly zpod módní buřinky. "Podle všeho je to schopnej, chytrej a pracovitej mladík."
"To není možné," zalapala Ellen po dechu. "Jsi si jistý?"
"Mám blízko Martena spolehlivou spojku," potvrdil John.
"Nikdy nám neřekl, že by snad měl-"
"Neřekl to nikomu," opravil ji John. "Je to jeho tajemství. Jeho a Henryho Jacobse," upřesnil.
"Ale… proč?" pokoušela se Ellen s touto novou informací srovnat.
"Může pro to mít různý důvody," pokrčil John rameny. "Faktem ale je, že si ho drží blízko sebe, zabezpečil ho, dal mu práci, dohlíží na něj."
"Děti jsou slabost," prohlásil Spencer zvláštním, dutým hlasem. "Slabost, kterou proti tobě může kdokoliv zneužít."
"A to je přesně to, co my uděláme!" ozval se Kit s počínajícím nadšením.
"Vrazil nám do rukou úplně novej trumf," došlo Wesleymu a tvář se mu rozjasnila.
"Co… co uděláme?" zeptala se Ellen váhavě.
John Flash vrátil fotografii zpátky mezi listy papíru, zavřel je a zvedl hlavu, aby se podíval po ostatních.
"Vezmeme mu další věc, na který mu záleží."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Margaret Margaret | 13. června 2013 v 1:50 | Reagovat

Tak začnu závěrem jelikož ten mě úplně navnadil na to co bude dál. Snad ho jenom zajmoum a budou vydírat. Ale jako další tah je to docela dobrý.
NO a pak ke Kitovi, přeskočilo mu! Myslím, že to  tou bratskou láskou krapet přehání. Ještě, že se neporvali, vypadalo to tak!! ˇuplě jsem se obávala, kdy to začně, jelikož to by pak do toho přidala i Anne.
Jsem ráda, že se dali dohromady a doufám, že aspoň ještě nějakou chvilku budou a ne že to bylo "Jen teď." :-)Zajímalo by na jak dloho jsi jim to naplánovala. Jestli si budou moct zažít nějakou tu romatickou chvilku jako Danny s Ellen. Veřejnou.
Hodně mě pobavilo to zrcadlo.....taková zbytečnost na cestách;-)
Skvělá kapitola, jako vždy přečtená jedním dechem...

2 Golden Fox Golden Fox | E-mail | 13. června 2013 v 11:40 | Reagovat

No mě napadá jedině: konečně! ale čekat se opravdu vyplatilo. Skvělé načasovaní, skvěle napsané. Jednoznačně 12 bodů z 10 =D

3 Salma Blanco Salma Blanco | E-mail | Web | 14. června 2013 v 17:52 | Reagovat

Prostě perfektní! Hned mi to zlepšilo náladu.
Díky moc!!!

4 katja katja | Web | 14. června 2013 v 23:00 | Reagovat

OOO, tak na tohle se fakt vyplatilo si počkat! Krása. Tak trochu jsem doufala, že by k něčemu podobnému mohlo mezi Wesem a Annie dojít, ale ty ses k tomu dobrala tak dokonale přirozeným, nekřečovitým způsobem, který mě naprosto uchvátil. Užívala jsem si každý řádek, každé slovíčko. Vážně, už dlouho jsem nečetla takhle pomalu (O:
hrozně jsem se bála, že je Kit najde. Jsem ráda, že jsou všichni na vážkách. Tuší něco divného, ale ve skutečnosti neví. A mám strach jak to bude dál mezi Wesem a Anie, až se jim to rozleží v hlavě... doufám, že pak neprovedou nic pitomýho! (ale ti jsou toho schopní)A pro Kita by to chtělo nějakej novej objekt zájmu, už s tou svou posedlostí začíná být vážně uhlej. Ale chápu ho a dodává tomu drama. Má to těžký, ani se mu nedivím, že by rád Wesleymu natáhl (O:
No, to jsem se zase nechala unést...
Ještě drobné rýpnutíčko, pokud dovolíš: na začátku 2.části tohoto dílu (jak Anne drží Ellen zrcadlo)se těsně po sobě třikrát zopakuje "slunce" trochu mě to koplo, protože jinak je mi tvůj styl velmi příjemný.
tak hodně sil a doufám, že brzo přibude díl (O:

5 Morigan Morigan | E-mail | Web | 15. června 2013 v 11:21 | Reagovat

Děkuju :-)))
I když jsem to psala já, taky jsem pocit: "Konečně!" :-D
No, budou si to muset v sobě ještě zpracovat, Kit, Wesley i Annie ;-) A upřímně - kdo by občas rád Wesleymu jednu nenatáhl :-D

Ještě jednou děkuju za podporu, vím, že mi ty kapitoly občas trvají, ale snažím se a vy mi v tom hodně pomáháte!

PS: Katjo, díky za opravu, už to tam není :-) To je ta moje lenost - kopíruju, přesouvám, přeskládávám věty a pak si to po sobě pořádně nepřečtu! :-/

6 Salma Blanco Salma Blanco | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 21:13 | Reagovat

Morigan, přidej se k nám na fóru tvůrčího psaní:
http://www.forum.renenekuda.cz/
Udělala jsem ti tam už trošku reklamu,všichni jsou na tebe moc zvědaví :-)
Vznikla tam super parta lidí, rádi se všichni seznámíme s tebou, ale i s dalšími případnými zájemci a psavci.
Budeme se těšit :-)

7 literarni-klub literarni-klub | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 21:49 | Reagovat

Zdravím tě jménem Literárního klubu, jehož jsi členem. Klub byl delší dobu neaktivní, ale také už je nějakou dobu zpět a nám se poztrácely emaily z vašich přihlášek. Proto tě prosím, abys poslal/a email na klub.literarni/zavináč/gmail.com a do předmětu napsal/a "Kontakt".
Připojuji, že členové, kteří se neozvou, budou po dalším několikerém upozornění z LK nejspíš vyhozeni.
S pozdravem,
hustokrutopřísný tým LK.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama