2. kapitola - Svět se zbláznil (4. část)

1. ledna 2014 v 21:29 | Morigan |  Všechna moje prokletí
***

Schody jsem se snažila seběhnout, i když jsem si stejně připadala jako důchodce na útěku, a na chodbě v prvním patře jsem zrychlila do té míry, že by se to dalo nazvat během.
Za rohem, přímo před dveřmi učebny, jsem narazila na nečekanou překážku, která běžela zhruba stejnou rychlostí. Obě jsme do sebe vrazily, vyjekly a já dostala ránu přímo do levé strany žeber.
Ani jsem nevnímala, jak jsem dopadla na podlahu, protože mě náhlá bolest na okamžik doslova ochromila.
"Do hajzlu!" vypravila jsem ze sebe a zkroucená do klubíčka se pokoušela ten šok rozdýchat. "Dneska mám fakt, fakt debilní den!"
"Jo? No já to mám úplně stejně!" ozvalo se nade mnou téměř nadšeně. "Jsi v pohodě?"
"Naprosto," zaúpěla jsem.
"Moc mě to mrzí, já nechtěla!" řekla omluvně. Jak se skláněla, visely jí dolů mírně neupravené, světle hnědé vlasy a dlouhé korálkové náušnice.
"To se stává," pokusila jsem se zvednout a nehekat u toho jako v posledním tažení. Trefila se fakt přesně.
"Můžu ti nějak pomoct?" dřepla si vedle mě a tvářila se provinile.
"Jo. Zabij mě," vydechla jsem ironicky. Na pár okamžiků si nebyla jistá, jestli si dělám srandu a zatvářila se nadmíru zmateně.
Obě jsme se pokusily vstát ze země, což nám trochu komplikoval fakt, že jsem jí přišlápla dlouhou sukni.
"Opravdu se omlouvám," řekla ještě jednou. "Jsem Adina," natáhla ke mně ruku.
Slabě jsem jí stiskla a pokusila se narovnat tělo do normální polohy.
"Luisa."
"Jo, já vím," mávla rukou samozřejmě.
"Bezva."
"Kdyby tady zvonilo jako ve škole," sehnula se pro rozpláclou učebnici, která při srážce odletěla až ke zdi, "tak by mi to dost pomohlo. No, možná by to bylo stejně jedno," zamyslela se.
Dívala jsem se na ni trochu nedůvěřivě.
"Myslela jsem, že se se mnou nesmíte vybavovat," řekla jsem.
"Jo tohle," uvědomila si. "To se stejně brzy zruší," odfrkla si bezstarostně. "Nevíš kolik je hodin? Myslím přesně."
Zvedla jsem levou ruku, aby dobře viděla na ciferník mých hodinek.
"Sakra!" vykulila oči. "Tak to už se absolutně nevyplatilo běžet."
Na tom něco bylo.
"Vincent to vezme v pohodě, ale Ema to asi nerozdýchá," uvažovala Adina a neváhala si své myšlenky opakovat nahlas.
"Kdo je Ema?" cítila jsem se mimo její myšlenkové pochody.
"Moje kamarádka, alchymistka," vysvětlila mi ochotně. "Pochopí hodně věcí, ale určitě nepochopí, jak někdo může přijít pozdě na Vincentovu hodinu," pronesla sarkasticky.
Alchymistka, zopakovala jsem si v duchu.
"A ty jsi?" neodolala jsem otázce.
"Já?" zadívala se nelibě na dveře, do kterých jsme chtě nechtě musely jít. "Já jsem čarodějka."
Jenom jsem zamrkala a vynutila na svých stisknutých rtech křečovitý úsměv, kterého si Adina stejně vůbec nevšímala, protože už brala za kliku.
Nezbylo mi nic jiného, než jít za ní.
"Omlouvám se," spustila hned ve dveřích. "Prostě jsem nějak zapomněla."
Osazenstvo zahučelo zadržovaným smíchem a Vincent, sedící na stole, se na ni podíval s nevěřícným úsměvem v koutku úst.
"Zapomněla," zopakoval po ní.
"Jo, úplně," přisvědčila.
"Máš pro mě nějakou podobně originální omluvu, Luiso?" naklonil se, aby na mě přes Adinu viděl.
"Ani ne," uhnula jsem pohledem, abych se vyhnula jak jemu, tak i znovu se smějícímu zbytku učebny.
"Radši si jděte sednout," přejel si dlaní přes tvář a zatvářil se rezignovaně. "Budu sám sobě nalhávat, že ve vás zbyla ještě trocha respektu."
Co nejméně nápadně jsem zaplula na židli k volnému stolku, Vincentovy hodiny už připomínaly školu natolik, že by se to i Honzovi mohlo líbit.
"Jak jsem už říkal," navázal Vincent na přerušený výklad, "Pokud je váš protivník asomatický, tedy netělesný, nemůžeme mluvit o anatomii jako takové. Pokud se ale zhmotní do antropomorfní podoby, energie se v něm poskládají podle určitého vzorce. Nemá samozřejmě orgány, ale některá místa jsou na něm zranitelnější. Tady se lovci ovšem těžko obejdou bez vydatné pomoci magie nebo správně nabitých magických předmětů."
Jo, tak tohle už by se mu nelíbilo.
"Na straně 98 máte docela pěkně rozkreslené energetické schéma bytosti za základě ohnivého živlu."
Došlo mi, že nemám ani učebnici, ani poznámky a navíc sedím sama, takže nemůžu ani předstírat, že k někomu nahlížím.
"Luiso!"
Překvapeně jsem se ohlédla po ostrém šepotu, ale to už na mě letěla učebnice, která se cestou rozevřela a za pomoci mé rychlé reakce přistála s těžkým žuchnutím u mě na stole.
To se dalo těžko přehlédnout.
Pohled, který na nás upřel Vincent, nebyl vůbec nic proti tomu, kterým Adinu obdařila její spolusedící, bezpochyby alchymistka Ema.
"Díky!" snažila jsem se bezhlesně odhláskovat, když se Vincent díval jinam.
"Není zač!" odhláskovala mi zpátky a usmála se.
Usmála jsem se taky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Margaret Margaret | 1. ledna 2014 v 22:13 | Reagovat

Teda jako bude to vypadat, že se u všech kapitol opakuji, ale je to bomba. Vždy se nestihnu ani pořádně začíst a je konec jak mě to pohltí.
Myslím, že to bude kombinace kamarádek, která bude lehce většině drát nervy;-)

2 Katryn Katryn | 2. ledna 2014 v 19:15 | Reagovat

Zase super, opravdu jsem se bavila a najednou byl konec. Gymnastická sestava se stuhou mě hodně rozesmála :-D Líbí se mi, že se tomu novému životu Luisa logicky ze začátku brání a nepřijímá to hned jako samozřejmost a úžasnou věc.

3 katja katja | E-mail | Web | 1. února 2014 v 0:02 | Reagovat

Rok to úspěšně ignoruju, protože mě odpuzovalo lehce wúúú tajemnééé téma...
Ale když nebylo dlouho nic nového ve Rváčích...
Sakryš, Morigan, jak to děláš?! To je naprosto luxus! Jsem zase úplně lapená! Tvůj styl je super! Umíš vyhmátnout atmosféru místa, akční scény jsou fakt akční, postavy uvěřitelné, tvůj suchý humor mě dostává do kolen!
zatím mám pocit, že to má blíž k Zaklínačovi, nebo povídkám od Neomillnerové (vzdáleně), než ke zprofanovanému Stmívání! Teda! A zase musím čekat na pokračování půl roku? Aaaach jo!
Občas musím říct, že bych opravila drobnost ve slovosledu, ale jsou to detaily, určitě způsobené spíš rychlostí psaní, takže to ani neruší.
Přeju moc a moc tvůrčí invence a mnohem víc času na psaní... (O:
PS: Andrej je bezva jméno (a postava) (Má souvislost se Sapkovskim?)
PS2: Kdybys chtěla přestěhovat blog na nějaké slušné free stránky, kde by se líp četlo a bylo to přehlednější a bez reklam, ráda ti nabídnu pomoc...)

4 Morigan Morigan | E-mail | 7. února 2014 v 21:52 | Reagovat

Katjo, moc Ti děkuju za Tvůj komentář! Zaklínač je moje velká srdeční záležitost a Neomillnerovou čtu taky moc ráda a i jestli máš dojem, že se tomu byť jen trochu blížím, tak jsem neskutečně poctěna, doopravdy!
Je pravda, že to píšu docela v rychlosti a tak mi občas něco ujede, ještě to bude muset projít opravami, děkuju za upozornění. Budu se snažit psát víc, obojí ;-)
PS: Je to taková moje malá pocta, to jméno :-)
PSS: Chtěla!!! Už dlouho chci odtud zmizet, ale v tomhle mám velké mezery a nevím jak a kam jít, takže kdybys mi opravdu byla ochotná s tím pomoct, byla bych moc ráda, kdyžtak se mi klidně ozvi na mail.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama