6. kapitola - Tolik krve (10. část)

13. února 2014 v 22:00 | Nina Carter |  Rváči II
Bolest ho držela ve svých spárech, odmítala ho pustit a on balancoval na hraně vědomí.
"Annie..." zasípal. "Nech mě tu. To je... rozkaz!"
Nereagovala na něj.
S vypětím sil prošli dveřmi, před sebou viděla nákladní vůz, teď už téměř zbavený plachty a uprostřed něho kovové tělo gatlingu, nehybné, mlčící a potřísněné krví.
Jako mrtvé.
A dvě doslova mrtvá těla ležela vedle něj a přes něj.
"Johne," hlesla, protože cítila, jak těžkne a uvolňuje se. "Johne!" začala panikařit, že se oba zhroutí pod kola vlaku hned teď. "Johne, prober se, Johne!"
Svírala ho kolem těla oběma pažemi zaklesnutými do sebe, snažila se ho podepřít pod ramenem, ale stejně se svezli dolů po hraně futer. Dopadla na kolena a ostrá bolest jí vehnala slzy do očí, jak se jí střepy, které tam stále měla, zařízly hlouběji do masa.
Ale z vlaku nespadli.
Opřela si na chvíli svou tvář o jeho, slzy se smísily s krví a potem a jeho těžký dech jí pálil na spánku.
"Musíme skočit teď... dřív než... bude... to za chvíli..." zamumlal.
Věděla, co chce říct.
Měli nejspíš posledních pár vteřin, než vlak dorazí na vrchol kopce a nabere rychlost po cestě dolů.
Poslední možnost vyskočit a přežít to. Nechápala, jak to John i ve svém momentálním stavu dokáže vnímat, ale zdálo se, že to vnímal dokonale.
Semkla paže níž, kolem jeho pasu a snažila se mu pomoct na nohy.
"Je tam tráva, nic se nám nestane," říkala spíš sobě, než jemu. "Budu hned za tebou a seženu pomoc, jo?"
Pokud si nezlámu nohy.
"Slyšíš mě, tati?!" zatřásla s ním.
Koutkem úst vykouzlil nepatrný, bolestný úsměv.
"Slyším tě, Annie."
"Tak jo. Jo."

* * *
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama