6. kapitola - Tolik krve (12. část)

13. února 2014 v 22:04 | Nina Carter |  Rváči II
* * *


Kit se pohnul, v ústech měl sucho a hlava ho bolela tak strašlivě, že se bál otevřít oči. Kolem sebe slyšel hlasy a zvuky, ale nedokázal si je někam zařadit.
Co se to sakra stalo... nechápal.
Snažil se vzpomenout, ale měl pocit, že bolest se tím stává ještě nesnesitelnější.
"Johne-" zachraptěl a rozkašlal se. Hrozilo, že se mu hlava rozskočí na kousky a nikdo ji už neposkládá dohromady, obě dlaně mu vystřelily vzhůru, jako by tomu chtěl zabránit.
"Kite, chlapče! Zůstaň ležet!" promluvil na něj někdo, ale John to nebyl. Něco mokrého a studeného se mu otřelo o čelo.
"Neměl jsem-"
"Zůstaň ležet."
"Shaku," otevřel s námahou oči a snažil se na Shakespeara zaostřit, ale točil se s ním celý svět, koruny stromů a nebe nad hlavou i široké kmeny o něco níž.
"To bude dobrý," řekl mu Shakespeare. Kit mrkal, aby neviděl tak rozmazaně, měl dojem, že Shakova košile má na boku velkou skvrnu od krve.
Znovu polkl, vzpomínal si na bílou plachtu vozu, na jiskření před očima a pád...
"Proboha!" projelo jím náhlé poznání. "Já musím-!"
Zvedl se na lokty, ale prudká nevolnost ho zastavila a ochromila.
Naklonil se na stranu a zvracel.
Shakespeare ho držel za ramena a pak ho znovu položil, ochablého a téměř bezvládného.
"Nesmíš vstávat, dostal jsi pořádnou ránu do hlavy."
"Kde to jsem?" zasténal Kit.
"V lese, na místě srazu. Dovezl tě sem Černý medvěd, měl jsi štěstí, že jsi dopadl do písku," odpověděl Shakespeare a otřel mu vlhkým šátkem celý obličej.
"Shaku, co se tam stalo?"
"Byla to past," řekl Shakespeare po krátkém zaváhání. "Byl tam nastraženej gatling, vojáci... nejspíš i detektivové."
"Co?!"
"Kite! Nevstávej!" popadl ho za ramena a sám při tom pohybu sykl bolestí.
"Kde jsou ostatní? Kde je Annie... John!" vyhrkl se zoufalstvím, které stoupalo tím víc, čím silněji musel bojovat s další nevolností.
Několikrát za sebou polkl a zavřel oči, aby se to hrozné točení alespoň zmírnilo. Shakespeare mlčel a nepokusil se ho už ničím uklidnit.
Kit si přál, aby to aspoň zkusil, aby mu věnoval pár lacině uklidňujících slov.
"Shaku!"
"Kite, John tam... John tam zůstal," hlesl.
"Jak to myslíš, že tam zůstal??"
"Ve vlaku. On-"
Shakespeare si přál, aby mu dokázal zalhat, alespoň teď, když ho viděl před sebou tak bledého, slabého, s obličejem potřísněným špatně utřenou krví.
Ale nedokázal to.
"Kite, John je pravděpodobně mrtvej," řekl a sám se lekl, jak divně to zní.
Neuvěřitelně, cize, hloupě.
Kit vytřeštil oči a hlasitě se nadechl, jako by lapal po dechu.
"Co to říkáš?" zašeptal.
"Viděl jsem, jak to dostal. Nemohl jsem vůbec nic dělat, byl jsem na druhý straně vagónu... byl obklíčený detektivy..."
"Shaku, to ne!" posadil se zprudka, ale byl nucen obrátit se dopředu a opřený o dlaně znovu zvracel.
"Je mi to líto, chlapče."
Kit si otřel ústa hřbetem ruky a zůstal bez pohnutí, na všech čtyřech.
"To není pravda," zakroutil hlavou nevěřícně. Shakespeare mlčel a opatrně ho poplácal dlaní po zádech.
"A Annie!" obrátil se Kit nečekaně. "Byla přece s tebou!"
Dneska je bezpochyby můj nejhorší den ze všech, pomyslel si Shakespeare.
"Kite, prosím, musíš se uklidnit, jsi zraněnej," pokusil se.
"Kde je Annie?!" zopakoval Kit a znělo to, jako by každé slovo vystřelil z revolveru.
"Vrátila se pro Johna."
Kit vypadal, že omdlí a Shakespeare si to v tu chvíli snad i přál.
Nestalo se tak.
"Jak to myslíš, že se vrátila??"
"Nemohl jsem nic dělat, skočil jsem první a když jsem se obrátil, stála už na střeše vlaku!" odsekl Shakespeare zoufale a věděl, že se hájí i sám před sebou.
"Jak jsi mohl, měl ses o ni postarat!" obvinil ho.
"Já vím, do hajzlu!"
"Uhni!" snažil se Kit zvednout na nohy, což nebylo ani trochu jednoduché.
"Co chceš jako dělat??" chytil ho za ramena.
"Co asi! Na rozdíl od tebe ji tam nenechám!"
"Vždyť se neudržíš na nohou!"
"Drž hubu!" pokoušel se ho Kit odstrčit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama