6. kapitola - Tolik krve (14. část)

13. února 2014 v 22:08 | Nina Carter |  Rváči II
"Někdo jede!" zbystřil Spencer. "Je to David a veze-"
"Johna!" dokončil Kit a vykočil na nohy, přestože musel vzápětí obejmout kmen, aby se neporoučel zpátky k zemi.
"Budeme potřebovat doktora, tohle sami nezvládneme!" volal David.
"Bože, ztratil tolik krve... je s podivem, že ještěžije."
"Dělejte, pomozte mi!"
"Dvě míle odtud je Covington, znám tam doktora," řekl Angličan.
"Nechal by si zaplatit za mlčení? Dostal bys ho sem? John nebude schopnej nikam jet!"
"Budu to muset zkusit."
"Budeš to muset zkusit rychle."
Wesley je slyšel, ale nevímal význam slov a ani se na ně nedíval.
Nemohl.
Annie seděla v Angličanově sedle, protože přijela přitištěná k jeho zádům, bledá, vyděšená a špinavá od prachu a zaschlé krve. Chtěl se k ní rozběhnout, strhnout jí z koně a rozdrtit v náručí, ale nohy mu vrostly do země a nedokázal se pohnout ani o centimetr.
Sledoval ji, jak s námahou přehodila nohu přes hrušku sedla, s očima přilepenýma směrem, kterým odnesli Johna Flashe. Seskočila na zem a v obličeji jí bolestně cuklo.
On měl pocit, že mu cuklo až v kostech.
Nevěřím, že existuje šílenější holka, než ona, pomyslel si nevěřícně. Někdo by jí měl zkrotit. Popadnout jí za ramena a vytřást z ní všechny ty její sebevražedný myšlenky, všechen ten pocit, že dokáže všechno a že se jí nikdy nic nestane!!
"Annie Retlowová!"
Lekla se, protože její jméno skoro zakřičel, naštvaně a zoufale. Obrátila k němu oči a on pocítil, že se konečně může pohnout, jako by se mu krev znovu vpustila do žil, srdce se mu rozeběhlo a každý sval v těle se mu napumpoval energií.
Netušil, jak překonal tu krátkou vzdálenost mezi nimi, ale ve vteřině ji držel v náručí a líbal.
Možná jí působil bolest, možná jí připravil o poslední zbytek dechu, ale to mu v tu chvíli bylo úplně jedno. Vložil do toho polibku všechen strach o ni, všechnu touhu, kterou v něm vzbuzovala její samotná existence a všechnu úlevu z toho, že si to konečně dokázal přiznat sám sobě.
Čas se zastavil, nejen pro Wesleyho a Annie, ale i pro všechny ostatní, kteří na pár dlouhých vteřin nedělali nic jiného, než na ně zírali.
Když jí konečně dovolil se nadechnout, bylo to jen na okamžik, protože si ji přitiskl na hrudník tak silně, že jí málem praskla žebra.
"Tohle už mi nedělej, Annie!" zaúpěl jí tiše do zcuchaných vlasů. "Nikdy, jasný?"

"Jasný," hlesla bez dechu, s tváří přitištěnou k jeho krku, kde pod kůží zběsile tepal život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katja katja | E-mail | Web | 15. února 2014 v 1:24 | Reagovat

Mám pocit, že ať napíšu cokoliv, budu se opakovat... (O: a slova stejně nestačí! Je to super! A zase je to jinak, než jak jsem čekala. (O:
Akorát na začátku, jak si ve vlaku Ellen čte bibli, tak se tam dvakrát opakuje slova četba těsně vedle sebe. A chybí párkrát se, si v některých větách... ale co je to proti tomu strhujícímu zážitku, kdy jsem ani nedutala a okusovala si klouby na rukou! Jak to bude dál???? (O:

2 Salma Blanco Salma Blanco | E-mail | Web | 16. února 2014 v 16:59 | Reagovat

Připojuji se s komentářem ke Katje. Není k tomu opravdu co dodat, je to fantastické, zase jsem četla jedním dechem. Prostě úžasné!!!
Páni, Morigan, to je fakt nádhera!!!

3 Margaret Margaret | 16. února 2014 v 23:46 | Reagovat

No konečně jsem se k tomu po dvou dnech dostala... a jako vždy skvělý, jen to čekání mě teď zničí, potřebovala bych si rovnou kliknout na další kapitolu. Celou kapitolu úplně napjatá!!!! Takhle byla fakt moc super.
Jo jen si to neopustím, ale konečně se ten Wesley rozhoupal!!! Ale trvalo mu to. Bohužel někteří na to potřebují čas, aby si uvědomili co potřebují....jen kdo má mít na ty nervy;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama