6. kapitola - Tolik krve (3. část)

13. února 2014 v 21:01 | Nina Carter |  Rváči II
* * *

Matthew Donnovan držel v rukou noviny a zdánlivě nepřítomně do nich hleděl. Ve skutečnosti byl soustředěný a udržoval si v těle správnou míru napětí, aby byl dobře připraven na věci příští.
Stejně jako minulou jízdu, které se zúčastnil, se nemuselo udát vůbec nic zvláštního. A nebo ano.
Chtěl být připravený na obě dvě varianty.
Poposedl si, aby se mu sedělo pohodlněji, v čemž mu moc nepomáhal revolver u pasu a další schovaný pod sakem, v podpažním pouzdru.
"Matte!"
Elijahova ruka ho popadla za zápěstí s nečekanou silou a naléhavostí.
"Co?" lekl se a adrenalin mu zapumpoval v žilách. Elijahův obličej byl bledší než obvykle a oči měl rozevřené překvapením.
"No co je?" pobídl ho nervózně, když nebyl Elijah schopný promluvit.
"Matte," zašeptal Elijah. "Ellen! Sinclairová!"
"O čem to mluvíš??" zíral na něj Mathew.
Elijah polkl, pustil bratrancovo zápěstí a nervózně si přejel dlaní po čele.
"Tam, naproti, sedí Ellen Sinclairová," snažil se svému hlasu propůjčit co nejklidnější tón.
Mathew ihned vystřelil pohledem k protějším sedadlům, ale Elijah do něj okamžitě strčil loktem.
"Ne tak nápadně!" sykl s lehkou hysterií.
"Au! Uklidni se, ano?"
Poplašený, uhýbající pohled mladé jeptišky oděné do světlého, skoro bílého hávu novicky, nebylo tak těžké zachytit.
"Vidíš??" šeptal Elijah.
"Je to jeptiška, Elijahu!"
"No a co má být! Podívej se pořádně, je to ona!"
"Myslím, že se pleteš," zavrtěl hlavou Mathew.
"Ne, nepletu se, poznal jsem ji, Matte!" řekl Elijah s jistotou.
"Ježíši, vzpamatuj se, nezdá se ti to poněkud absurdní??" obrátil ho Mathew k sobě a nutil ho, aby se podíval do očí jemu.
"To nepopírám," hlesl Elijah. "Ale... nemýlím se, přísahám."
Mathew si přestal brát servítky a vyslal naproti přes uličku dlouhý, přímý a zkoumavý pohled.
Mladá novicka jej vycítila a neubránila se tomu, aby se na ně opět nepodívala. Snažil se o objektivní posouzení, měl by tu tvář znát z fotografií, které jim George Marten předkládal, z fotografií, na které se víc než desetkrát díval.
Kulatý obličej, mandlové, tmavé oči, široká ústa s plnými rty.
Tvářila se tak, že by nejraději okamžitě vystoupila, nejspíš i oknem, kdyby to nějak šlo.
Elijah opravdu nemýlí a Ellen Sinclairová, kterou víc než půl roku hledá její strýc George Marten a po které zkrátka nezbyla ani stopa, sedí teďčtyři metry od nás v jeptiškovském rouchu.
Potřásl hlavou, jako by chtěl tu absurditu nějak vstřebat.
Elijah se vedle něj napřímil a zvedl se z lavice.
"Kam jdeš??" sykl Mathew a prudce ho stáhl za rukáv zpátky.
"Za ní!"
"Na to zapomeň, zbláznil ses?"
"Proč?" pohlédl na něj Elijah zmateně. "Vždyť... musíme...!"
Mathew mu sevřel paži, musel velmi pevně, aby mu Elijah věnoval svou pozornost. "Pravděpodobně máš pravdu a skutečně je to Ellen Sinclairová," uznal nahlas. "Klobouk dolů před tvými pozorovacími schopnostmi, ačkoliv jsou pravděpodobně způsobené tvou podivnou posedlostí slečnou dědičkou."
"Ale-"
"Ale sedí tu sama, ve vlaku a na sobě má hábit novicky!" přerušil ho Mathew. "Takže ať už je to přestrojení, nebo není, rozhodně to svědčí o tom, že nalezena být netouží!"
Elijah se znovu ohlédl.
"Ale musíme za ní jít, je to naše povinnost!" prohlásil zamračeně.
"Ovšem, ale máme i jiné úkoly, vzpomínáš?" ušklíbl se. "Teďžádný rozruch nemůžeme riskovat! Počkáme, až vlak dorazí na místo."
"A co když vystoupí dřív?"
Tomu by se Mathew vůbec nedivil.
"Tak půjdeme za ní," připustil. "Odejít ji nenecháme."
"Dobře," přikývl Elijah. "Máš pravdu, uděláme to tak."
"Fajn, to jsem rád," konstatoval Mathew. "Nespouštěj ji z očí. Ach - to přece stejně neuděláš," ušklíbl se.


* * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama