6. kapitola - Tolik krve (5. část)

13. února 2014 v 21:11 | Nina Carter |  Rváči II

* * *

Mladý vlk zůstal nahoře o něco déle, než Wesley, přikrčený a nehybný. Něco se mu nezdálo, nevěděl co, jako by něco bylo jinak, ale neměl pro to žádný hmatatelný důkaz.
Něco je jinak? Ale co?
Možná něco zaslechl, když tiskl ucho k dřevěné střeše.
Zaslechl? Co bych mohl zaslechnout??
Pohnul se rychle kupředu, ve chvíli, kdy se dostal k okraji a naklonil se, uviděl Wesleyho, jak prudce trhá páčidlem vraženým do úzkého prostoru nedoléhajících dveří.
Chtěl mu něco naznačit, zadržet ho, aby chvíli počkal.
Varovat ho, i když nevěděl, před čím vlastně.
"Shane!" zavolal, aby přehlušil hluk jedoucího vlaku, ale právě v tu chvíli dveře s prasknutím povolily. Zevnitř vykoukla dlouhá hlaveň pušky a jen proto, že Wesley bleskově zareagoval a udeřil železným páčidlem, proletěla kulka těsně kolem něj.
Doslova cítil, jak prosvištěla kolem jeho levého ramene.
"Do hajzlu!"
Prudce zabouchl dveře a opřel se do nich celou vahou svého těla.
Mladý vlk byl v mžiku u něj, aby mu pomohl, i když oba věděli, že tohle rozhodně nebude mít dlouhého trvání. Indián sáhl pro tomahawk, který měl za opaskem a pokoušel se ho vrazit pod závoru.
"Já je zdržím, jdi dál do vlaku! Varuj ostatní!" sykl.
Wesley se mu na vteřinu z té blízkosti podíval do očí. Mladý vlk neměl klobouk a jeho oči svítily, orámované tmavým šátkem a černými prameny jeho vlasů.
Kývl a prorazil si cestu do osobního vagónu, aby se také pokusil zablokovat dveře zevnitř. Žádné iluze si nedělal, nákladní vůz byl zřejmě plný ozbrojených vojáků a jen jen otázka času, kdy se prostřílejí i skrz to pevné dřevo.
Musel to ale zkusit.
Když dovnitř vozu vrazil maskovaný bandita, Ellen vyskočila na nohy a tlumeně vykřikla spolu s mnoha dalšími cestujícími. Muž si jich ale vůbec nevšímal, obrátil se k nim zády a cosi vyváděl s dveřmi, páčidlem a kusem provazu, který odkudsi vytáhl.
Ellen poznala, že něco nejde podle plánu.
Mathew Donnovan se vztyčil, sáhl za opasek a odstrčil muže, který mu stál v cestě. Chladně zamířil na banditova záda a doufal, že nějaký hlupák nevleze letící kulce do cesty.
Palcem natáhl kohoutek a na malý okamžik zadržel dech.
Ellen byla stejně bílá, jako její roucho, viděla Wesleyho u dveří, i Mathewa s revolverem v ruce, jeho tvář... tvrdou, chladnou, nesmiřitelnou. Ani trochu nepřipomínal muže s jiskřivým úsměvem, který v kavárně krmil Annie jahodovým koláčem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama