6. kapitola - Tolik krve (6. část)

13. února 2014 v 21:15 | Nina Carter |  Rváči II
Vynechalo jí srdce, zdálo se jí, že už se nikdy nerozběhne, zůstane navždy zaseklé v polovině úderu. Vše viděla jako zpomalené, nemohla dýchat, nemohla se pohnout a se zdrcující jistotou věděla, že Mathew zmáčkne spoušť a trefí Wesleyho přímo do zad.
A zabije ho.
V životě nebyla tak rychlá. S pocitem úplného prázdna v hlavě a děsivé, prudké energie v těle vyrazila kupředu, snad i zaječela, každopádně Mathewovu pozornost upoutala jen mírně.
Z tého strany rozhodně neočekával nebezpečí.
Těžká bible v kožené vazbě, která ho udeřila plochou přímo do obličeje, ho nevyslovitelněšokovala. Rozhodil ruce, vystřelil vzhůru kamsi do prázdna, před očima mu vybuchl ohňostroj bolesti a z nosu mu vytryskla krev.
"Omlouvám se!" zasípala Ellen zoufale, stále držíc bibli v rukou.
Mathew zavrávoral a upadl na kolena, čímž zkřížil cestu Elijahovi, který stál přímo za ním.
Wesley se otočil.
"Omlouvám se!" vyjekla Ellen podruhé ještě zoufaleji a zmateně hodila bibli po Elijahovi. Instinktivně máchl rukou, aby ji odrazil, ale to stačilo.
Wesley se rozběhl, bezohledně si prorazil cestu panikařícími cestujícími, přeskočil vstávajícího Mathewa a tvrdě srazil Elijaha na zem.
Ellen neměla tušení, jak se jí podařilo uhnout, ale podařilo.
Prali se na zemi, neměla přehled, co se děje, šokovaná tvrdostí ran, které si muži navzájem vyměnili. Znovu viděla zalesknout se zbraň.
"Elijahu!" zaječela, až jí málem praskly hlasivky.
Dívala se přímo do hlavně revolveru a do zmateného Elijahova obličeje, který krvácel z nosu i z úst.
Jak jsem se sem dostala?? nechápala. Před chvílí jsem stála jinde! Musela jsem sem... vběhnout? Skočit?
Svíral pistoli, klouby na ruce odřené a krvavé.
Modlila se, aby na ni nevystřelil.
Musela jsem si být jistá, že nevystřelí... jinak bych to neudělala... jsem si jistá, jsem...!
A pak se ozvaly jiné výstřely, nedaleko, snad v přední části vlaku, ostré, štěkavé a tak rychle za sebou, že to snad ani nebylo možné.

* * *
"Gatling!" zařval Shakespeare, aby přehlušil střelbu i vlak.
"Cože??" přitiskla se Anne ke dveřím. Nebyla si jistá, jestli ví, co přesně je gatling.
"Někde vpředu," pokračoval Shakespeare. "Je to past!"
A my do ní všichni vlezli.
Musíme zpátky dolů!" odlepila se Anne od stěny vagónu, ale Shakespeare ji chytl za paži a přirazil zpátky.
"To jim vlezeme rovnou do palby, musíme dovnitř!"
"Tak dovnitř!" kývla.
A děj se vůle boží, pomyslel si. A nebo raději ne?

* * *

Vojáci prorazili narychlo zablokovanými dveřmi do osobního vagónu právě pár vteřin poté, co se rozezněl gatling. Protože většina cestujících už byla přitištěná k lavicím či podlaze, měli celkem volnou cestu.
Elijah stihl sevřít ramena zkoprnělé Ellen a strhnout jí stranou, aby je běžící vojáci nesmetli.
Bylo to o fous.
Přitiskl ji k jedné z lavic, jako by ji chtěl vlastním tělem chránit. Přehnali se kolem nich, v dusotu nohou, rachotu výstřelů a vyděšených výkřiků byly jejich obličeje jen malý kousek od sebe.
Tíha jeho těla jí znemožňovala dýchání, ale dost možná to bylo spíš tím, jak se na ni díval. Nevěřícně, vyčítavě a se zvláštní, zoufalou touhou a smíšenost těch pocitů ještě umocňoval jeho rozbitý obličej a spousta krve, která mu stékala po bradě a kapala na Elleniny šaty.
"Omlouvám se!" zašeptala nešťastně, aniž od něho dokázala odtrhnout pohled.
"Elijahu!" zjevil se Mathew vedle nich. Tiskl si rukáv k nosu, ze kterého stále ještě tekla krev, proto byl jeho hlas poněkud nezřetelný. "Jdu za nimi, postarej si o ni, ano?"
Nečekal na odpověď a pokračoval za vojáky do dalšího vagónu.
"Ano," řekl Elijah. "Ano."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama